Vrať se už!

Tato báseň není autobiografická!

Ticho zlých časů bolí mě v uších mých

původce stesku na mě dnes v noci dých

a z mých rtů se vytrácí růž

já tebe prosím Vrať se mi už!

 

Pokoj mě nudou a prázdnem obepíná

nedělám nic, já jsem tak líná

jen na stole leží papír a tuš

neumím kreslit, tak Vrať se už!

 

Noční čas běsní, venku zní hlasy

já se snad za živa nedočkám spásy

a ty mé marnivosti alespoň chvílí služ

kde jsi tak dlouho? Lásko, vrať se už!

 

Podivné malůvky na zdech mdlých

jak stíny se plazí v ulicích

jenom své péče mi trošku dluž

proto tě žádám, můj milý, Vrať se už!

 

Já vyrostla v bídě zrádného hříchu

nedovedla od lásky oddělit pýchu

však teď  jediný pro mě jsi muž

stokrát tě prosím, Vrať se ke mně už!

 

Samota dělá mě šelmou krvelačnou

když skřetové zlí po bytě rejdit začnou

podivně tančí, mám v kapse nůž

bojím se o sebe, tak Vrať se už!

 

Hodiny pravidelně a pomalu jdou

zahalím se nocí, přikryju se tmou

přicházíš, já ležím polomrtvá na zemi

zesláblá hrůzou a šeptám: Vrať se mi!

 

Vzkřísíš mě, na postel jemně mě položíš

klesneš únavou, do spánku se ponoříš

nekoná se poezie, touha, ni milování

spíš jako poleno potom až do svítání

a já tuším, že ráno vstaneš včas

a mě tu necháš můrám a duchům zas.

Na stole rozlitá tuš

na zemi otevřený nůž

vedle spí vysněný muž

do ticha volám

Vrať se už! Vrať se už!

Však ukrutná zima se do mě dává

anděl zkázy na okně posedává

v teple tvé blízkosti nohy mě zebou

jsem tolik sama

i když jsem s tebou!

---