O kostlivcích a milencích ve skříni... 2

Vraždí se buď pro peníze a nebo kvůli ženské... staré kriminalistické pravidlo, tvrdí ten brýlatý blb na druhé straně stolu, než zapne diktafon.

V mém případě to bylo tak půl na půl... na prachy a na ženské jsem byl odjakživa.

A kvůli obojímu, jsem měl odjakživa jen samé maléry...

Už jako kluk jsem shrábnul každou kačku co zbyla z nákupu, pro který mě máti poslala do místní Jednoty - 10 rohlíků, čtvrtka chleba a mlíko v pytlíku, co teklo. Vždycky jsem si pak koupil pedro a později cíga. A holky... na doktora jsme si jednou hrál snad každý, ne? Mě to vydrželo až do gymplu, než mě pak kvůli šukání za školou s ředitelovou dcerou nevzali na medicínu.

Našli ji mrtvou, v pytli. Nedaleko skládky v Nasavrkách. Ano, znám to tam. Docela dobře, na jaře jsme tam byli s kolegou několikrát, služebně samozřejmě. Identifikace byla možná jen podle zubů a zlatého řetízku po babičce, několik teplých dní udělalo své...

Těch pár set tisíc, co jsem měl ulitých stranou, ty vem čert, ale Veronika mi bude chybět... Děvka jedna, i když to mi vlastně nikdy nevadilo..., ale zlodějka a udavačka k tomu! Inspekci i policajtům mě napráskala ona, ale nezabil jsem ji. To mi nepřišijou. Hospodářskou trestnou činnost jo, ale její vraždu ne. Kde jsem byl, když zmizela? No, svědky na to nemám..., počítám, že Valerie se mě asi po tom včerejšku už sotva zastane. Dobrá, tak tedy hospodářská trestná činnost a napadení, ehm... No takže s doktorem Malinou na jeho chatě nedaleko Choltic, celý víkend samozřejmě. Přece jen mi Milan dluží malou laskavost, a jedno malé alibi bude bohatě stačit. Že jsem byl celou dobu v Pardubicích nepřiznám.

Zatím spolu "přátelsky" konverzujem, ale když nadhodí téma "a co vaši přátelé Schuster a Popelka...Setkal jste se s nimi v poslední době?", tak nejsem zrovna v pohodě. Není to poprvé, co se na ně ptá, ale teď mám dojem, že něco zjistil... "Jméno Zuzana Pekařová Vám nic neříká? Nebo spíš Zuzana Hájková, bytem Tyršova 3270, Mělník? Taková sympatická modrooká blondýnka, moment, ukážu Vám fotku.  A Karolína Mikulová, studentka stomatologie z Prahy? ..." Takže Milánka dostali, jak jinak by věděl o o jeho holkách, Zuze a Káje? Ví o dalších? Sbohem alibi, ale bez boje to nebude. Další půlhodina zapírání, a lhaní, v tom jsem mistr.  Jenže můj protějšek taky, nevěří mi ani slovo,  už to na něm poznám.  Ae prý mu to stačí, a přejdeme na další téma: Valerie a Vaše včerejší návštěva u ní. "Tak povídejte."

Ztěžka polknu a požádám o sklenici vody. Kytice růží a bonboniéra tohle nespráví, ani upřímná lítost, to je mi jasné už teď.

Po tom ránu v matčině bytě, kdy se ti dva blbové ze zásahovky, co byli s ním, ládovali chlebem a párkem s hořčicí (který jim máti jako správná hostitelka i s ranní kávičkou a s obvyklým úsměvem televizní hvězdy, nabídla) a on mi mezitím dal beze svědků přes hubu, má můj respekt. Dokonce mě snad vyléčil i z té chorobné žárlivosti. Docela by se k ní ten zrzek jeden malej, brejlatej, příšerně oblečenej hodil. Myslím, že by s ním by mohla být skutečně šťastná, a konečně by se taky jednou někdo staral o ní. Pomáhal a chránil ji, vzpomenu si na to pitomé heslo, hehehe. Nemůže být zas o tolik starší, pětatřicet, sedmatřicet? Ženatý nebude, typ jako on by nosil snubák a navíc by se s ex-přítelkyní podezřelého nescházel na lavičce u kašny. Valerie mi třeba jednou bude děkovat, že jsem byl takový hajzl, bo jinak by se s ním nikdy nesetkala.

Stejně mi ale nejde na rozum, jak člověk s touhle vizáží může být nejobávanější detektiv široko daleko. Kdybych tenkrát nebyl línej, mohl jsem třeba být na jeho místě, a vyslýchat já jeho. Na policajta jsem byl ale moc chytrej a on, jak to vypadá, taky.

Podezření na otřes mozku, vykloubené zápěstí, zlomená tři žebra, řada pohmožděnin. Ukáže mi pár fotografií, které pořídil doktor na pohotovosti. Fakt nevím, co to do mě vjelo, kombinace démona jménem alkohol a genů benátskýho mouřenína, Valerii mám rád, i po tom co mi dala kopačky. Vlastně to byla a je nejlepší ženská mého života. I když jsem ji urážel, ponižoval, nadával; podváděl a lhal, pořád se mnou byla a měla mě ráda takového, jaký jsem byl. Kdybychom zůstali jen přáteli, bylo by to lepší. Neublížil bych ji tolik.

"Mrzí mě to..., fakt. Nemělo se to stát." řeknu Smrtnému, opírajícímu se o radiátor.  "Víte, byl bych rád, aby byla šťastná. Třeba s někým jako jste Vy, s čestným a férovým chlapem." a poprvé za několik týdnů jsem upřímný, a příslušníkovi Police ČR nelžu.