Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBoža
09. 07. 2012
19
14
1684
Autor
Marcela.K.
Jen s ní se můžeš vrátit do svého dětství.
Andula, Hedva, Mařa, Josef, Zdeněk, Láďa - ti všichni už odešli.
Zvoní mobil.
Stojím za dveřmi, vím, že se to nemá, ale potřebuju vědět pravdu.
Vím, co mi je.
Vždyť jsem v tom dělala.
….
Nedá se to léčit.
Špatně se mi dýchá.
Někdy je to hrozné, pak je zas líp.
…
Není to tak zlé.
Jsou tu mladí.
Koupili dům u lesoparku, pět minut od nás.
Tak ten rok než ho opraví, budou tady.
…
Udělám už jen dva kroky, po schodech nesejdu.
…
Chodí do práce, ale pořád tu někdo je.
…
Ona toho má nejvíc, stará se…moc.
…
Jsou všichni tak hodní.
…
To víš, nejsem vyvolená.
Kdo by to tak nechtěl.
Rychle.
Najednou.
….
Opatrně našlapuji. Prkna podlahy zavržou.
Víc vědět nechci.
Nepotřebuju.
14 názorů
Kiwagamo´ag
12. 07. 2012Marcela.K.
10. 07. 2012Marcela.K.
10. 07. 2012
...byť startovní čára je různá, cílová páska stejná pro všechny, neboť všichni jsou vyvolení, jen někteří si to ale uvědomují...
**
Co k tomu dodat? Je to velmi osobní a přece tak obecné. Snad jen něco pro sebe: ať jsem ten vyvolený!
Nádherný prolog. Velmi se hodí k následujícímu. Je próza? Poezie? Je to jedno. Jde o Lásku.
....** Super!