Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZa šerosvitem popluji
Autor
Krel
Jednou se jeden moudrý čaroděj optal mocného krále. \"Řekni mi, co je cennější? Meč, nebo pochva?\" \"Co je to za hloupou otázku?\"podivil se král. \"Samozřejmě, že meč!\"odpověděl...\"Pak nejsi moudrý muž a bojovník. Protože dokud je meč v pochvě, nemůže být prolita ani kapka krve\", odvětil čaroděj...
...a tak je to i s námi... ~věnováno nám všem~
Kdysi...to když do
rytmu bledosti
měsíce skučel sbor
víl. Vprostřed
lesů kopí
meče a
stromy trpně
...(trapně)...
seděly na jednom
místě, snad jen
pláč, to padající
list zažehl
sloupce diamantů, pochodní ve
stěnách. Budou
lemovat dveře
srdcí stejně jako
hukot řeky plné
slizu klubka
hadů hnilobnou
rakev našich dnů.
Snad...Vůkol
svahům krytým
miriádou vět. Na
poli tajících sněhů a tak
pomalu...
pomalu zažehnutých
hromniček věčnosti v
...(vděčnosti)...
ruce neposedných
božstev.
Vypráví o tom jak
někdo může vystavět
zdi Jericha z
bouře cest, vinou se
kolem světa jak
had kterého
zahubily. To když
vírou opásaný
rytíř projel vesnicemi:
hlásal lásku a
mír svým plameným
mečem.
Až...Prokopnu si
hrudník a
roztrhám přátelsky se
tvářící monstrum, zakopu
...(papír)...
ho hluboko do
černozemě na
kterou nedosvítí ani
tvé sluníčko
šašku žonglující s
lidmi. Přesto tě
mám asi
rád. Pomalu, ale o
to jistěji se mé
vysklené tělo vydá
hledat poztrácené
střepy, které jsem
nakonec našel ve
městě jednoho
oka a kalichu...
kalichu ze dřeva,
...(každý čeká zlato)...
plného bublajícího
jedu na který nemají
lék ani v
Americe. Už
nikdy se nepodívám
zpět, i když mě
budou mé stíny prosit na
krví otlačených
kolenou.Pak
se stanu.
Snad...stanu se orlem, má
hrdohloupost zabalená v
kusech novin, koupil
jsem je od
včera zabitého
bezdomovce, se
naposledy nají hvězd, pak
se snesu z
bíloskvoucích mrakodrapů. To
úder ticha, chvíli
před dopadem, ze
mne strhá křídla a
donutí otevřít
oči a
já...
já se probudím z
budoucnosti, už jenom
posbírám květy dračího
dechu a
zemřu pro tento
svět. Jako stín Tě
naposledy políbím s
pousmáním, teď už
kameného srdce.
...(světe)...
Osedlám křídla potopené
lodi a pak
zářící na ostří vln za
šerosvitem popluji...