José a Alfonso (před)

José a Alfonso

-Tančili jsme, pili víno a pak jsme šli ke mně spát. No a ráno se vzbudila a jela domů.

-A byl sex?

-Né asi…Oba jsme vypili litry vína, ploužili jsme spolu a pak ke mně šla spát a já jsem spal na gauči…

José si to myslel, ale přecejenom se zeptal. A teď vypadal za blbce. Nic neříkal, protože nevěděl co na to měl říct. Přemýšlel, jak jen to Alfonso dělá, že vždycky sbalí nějakou buchtu a vyspí se s ní. Napadlo ho, že ve skutečnosti je za blbce Alfonso. Nemůže přece nemluvit hlouposti, když se snaží nějaké holce navalit klíny do hlavy. To José neměl rád. Nerad mlel nesmysly a snažil se mluvit jenom fakta a to co už má v hlavě utříbené. Samozřejmě, pokud pil nebo kouřil, nesmysly mluvil. A proto většinou mlčel.

-A telefonní číslo ti dala?

-Jo, dala.

-A zavoláš jí?

-No možná, uvidíme.

Takže ne pomyslel si José. Ale třeba se zase někde potkají a třeba mu zase dá.

José nouzi o sex neměl. Měl svoji holku, chodil s ní už dlouho, ale v poslední době často přemýšlel o sexu s jinou. Nevěru ale neuznával, takže by se k tomu nikdy neodhodlal. Isabelu na to měl moc rád. Asi by bylo těžké jí takhle lhát. Byl rád za to jaký je a závist, kterou před chvilkou cítil vůči Alfonsovi byla tatam a vystřídala ji hrdost na to, že byl čestný a věrný. Každý jsme nějaký, pomyslil si nakonec a nechal to plavat. Napadlo ho, že kdyby byl volný, žádný vztah by rozhodně nehledal a užíval by si. Tak rok, dva, možná dýl.

-A co Isabela?

-Dobrý.

-To se někdo má, když může šukat, kdy se mu zachce.

Josého ta věta trošku překvapila. Nejdřív ho napadlo, že Alfonso ho konejší za to, jak z něj před chvílí udělal blbce. To ale vzápětí zavrhl, protože věděl, že to nemá Alfonso v povaze. Nakonec usoudil, že Alfonsovi nedochází, že pokud má člověk vážný vztah, měl by být věrný.

-No jo, jenomže zase máš jenom jednu ženskou pořád.

Věděl, že s Alfonsem se o těchhle věcech může bavit úplně otevřeně. Byli nejlepší přátelé už od druhého stupně.

-To je pravda řekl zamyšleně Alfonso a Josého napadlo, že Alfonso přemýšlí, jestli by byl věrný, pokud by měl vztah. Nakonec usoudil, že asi ne, ale věděl, že se může zmýlit a nerad by Alfonsovi křivdil.

-A tys nikdy Isabelu nepodvedl?

-Ne.

José si všiml Alfonsova zamyšlení a vycítil si, že teď se karta obrátila a Alfonso pocítil závist k Josého oddanosti, což potvrzovalo jeho pochybnost o Alfonsově schopnosti být věrný. Každý jsme nějaký, pomyslel si opět José. Neměl potřebu nějak si užívat to, že mu Alfonso závidí, protože věděl, že to za chvilku bude pryč a byli přece kámoši.

-No jo, to seš dobrej, že to vydržíš, to bych asi nedal.

José nic neodpovídal, došli na zastávku a tramvaj přijela přesně když přišli. Nastoupili dovnitř a odjeli.