Zajíček hrdina

A zase mě přistihla, jak zasněně hledím kamsi do dálky.

"Na co myslíš, zase nad něčím přemýšlíš?"

Ptali se mě takhle vždycky, pokaždé když sem hleděl do té stejné dálky. Čítávali mně pohádku o Zajíčkovi hrdinovi, který sedával před chaloupkou a stejně jako já hleděl do neznáma. A maminka mu spílala, že jen před chaloupkou sedí, do sluníčka hledí, sotva ouškem pokývne a přemýšlí...A bála se co se zajíčka vyroste. Jenže zajíček už dobře v hlavě střádal plány. Maminka ho podcenila a zajíček jen co dospěl, vyrazil do světa a vrátil se s plným pytlem peněz…

"Z tabe jednou něco bude.." říkali mi taky všichni dokola.

Mysleli si, že sem jak zajíček, že přemýšlím o velkých věcech. Jejich prvorozený syn a vnuk..."Z toho něco bude, něco z něj vyroste... Jen ho nevyrušujte, jen ať přemýšlí. Nejspíš z něj bude doktor a nebo nejspíš právník. Je moc chytrej."

A byly na mě pyšní, moc pyšní.

A já tam stál a jen tak hleděl do blba.