Lojzova noha

"Kriste-je-ží-ši! Vzpomeneš si ještě někdy na Karlíka?" zavřeštěl z ničehonic ten nezvanej přízrak. Kývnul jsem že jo a v mžiku jsem přehodnotil ten bláznivej nápad jít se projít do svý rodný čtvrti. "Kradli jsme mu housky se salámem, vzpomínáš si přece?" Jo, vole. "Podařilo se mu vyštudovat, dělá teď na ministerstvu. Kvádro se mu blejská, sviňákovi. Prdel si vozí v bavoráku." No jo. "Z Pepka se zas vyklubal skvělej obchoďák, fakt! Všichni z něho maj velkou radost. No počkej, kam pádíš? Musím tě vzít do hospody! Kluci by mě to neodpustili, kdybych tě nechal jenom tak utýct pryč! Jé-ži-ši tak pojď už!" Přízrak se jmenoval Kamil a myslím, že na škole jsme spolu prohodili sotva pár slov. Vyrostl z něho kostnatej dlouhán - takovej ten srandovní 'samá-ruka-samá-noha' panák. "Klika, že je pátek - v hospodě budou všichni. Fanouš a Lojza u stejnýho stolu, se vsaď. Lojza je teďkom v důchodu, mašina mu urvala nohu. Fanouš hákuje ve fabrice, tahá rámy, okna, skleněný tabule a tak. Hele, co vlastně děláš ty? Čím se živíš? Říkalo se, že seš ve cvokárně, blbost co? Aspoň se na tebe mrknou, že seš normální. Je normální bejt normální, že jo? Kam jdeš? Nedělej fóry! Pojď se s náma napít! Vrať se, ty zasranej magore! Vrať se! Dej si s náma panáka!"