Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZrod literáta
Autor
Lakrov
Zrod literáta
Byl jednou jeden chlapeček, a toho napadlo, že by bylo hezké, být ze všech chlapečků ten nejlepší. Ráno se tedy postavil před zrcadlo a povídá:
„Chci být nejlepší!“
Zrcadlo jen tupě odráželo ostrý obraz.
„Já budu nejlepší!“ křikl chlapeček popuzeně.
Zrcadlo se však ani nehnulo. Jen pár kapek se na něm objevilo.
„A jsem nejlepší!!“ dupnul si a neváhal neposlušné zrcadlo kousnout; kousl ale sám sebe do rtu.
Ten, kdo je nejlepší, pomyslel si, je přece úplně jiný, než ostatní. A tak se začal zajímat o všechno možné, ale hlavně o to, co by bylo úplně jiné, než znají všichni ostatní. A hned druhý den se s tím vším jiným ostatním chlapečkům pochlubil. Jenže někdo z nich řekl: „K čemu ti to bude?“ A další se smáli; a neoslovovali ho Chlapečku, jak byl zvyklý od maminky, ale všelijak jinak. Skoro jim ani nerozuměl, a tak si řekl: Když jim nerozumím znamená to, že už jsem jiný. A jsem-li jiný, pak to znamená, že jsem nejlepší.
Byl jednou jeden nejlepší chlapeček. S ostatními si nehrál; nebo jen zřídka a jen s těmi skoro nejlepšími. Ale běda tomu, kdo by se zazdál být lepší, než on. Nejlepší chlapeček už se totiž kromě prskání a kousání naučil taky leckterá z těch ošklivých slov, jimiž ho oslovovali ostatní, obyčejní chlapečkové, a tak hned některá z těch slov použil. Zamíchal je do vět mezi spoustu chytrých slov, která pochytil, když se zajímal o všechno možné, co by bylo úplně jiné, než znají ostatní, a mnohokrát ty věty vytrvale a nahlas opakoval. Až všechny překřičel a byl zase ze všech chlapečků nejlepší.
Jenže na světě nejsou jen chlapečkové. Na světě jsou také zvířátka, květiny, motýli, a co víc - na světě jsou také holčičky. Holčičky kroužily kolem obyčejných chlapečků a náš nejlepší chlapeček najednou nevěděl, jestli někoho kousnout nebo jaká slova použít, aby holčičky zakroužily také kolem něho. Ta spousta chytrých slov, jež pochytil, když se zajímal o všechno možné, co by bylo úplně jiné, než znají obyčejní chlapečkové, holčičky nezajímala. Jestli by je zajímala některá z ošklivých slov, jež se naučil, si nebyl jistý. Snad si nebyl jistý ani tím, zda stojí o to, aby kolem něj holčičky kroužily, a tak vzal tužku a začal jim ta ošklivá slova posílat v psaníčkách. Některá z holčiček sice dokázala taková slova přehlédnout, přehlédla však přitom také to, že jí je píše ten nejlepší chlapeček.
„Chci...“, snažil se rozčileně vysvětlit nejlepší chlapeček, a myslel tím: Chci být nejlepší. Ona však očekávala, co se očekává od obyčejných chlapečků, a když se nedočkala, zeptala se jen: „K čemu ti to bude?“ A ostatní holčičky se smály. Tužka jen ostře vykreslovala tupý obraz.
„Jsem přece nejlepší!“ kousl do ní chlapeček.
„Budu spisovatelem!“ kousl do ní znovu a ostrým koncem začal psát ta ošklivá slova a rozesílat je na všechny strany. Zlostí by se v tu chvíli ukousal, ale odolal tomu pokušení a vytrval.
Následující text je volným pokračováním, poskytnutým autorem E.
Chlapeček dospěl. Objevil internet a s ním literární server. Jeho obličej se rozzářil, když si přečetl slova uvítání a povzbuzení na jeho první stránce. Usmál se na plyšového medvídka, zavěšeného nad počítačem, a pak se odhodlaně napřímil na židli. Upravil si klávesnici tak, aby se mu do ní dobře ťukalo, a zadíval se do obrazovky. Ta netečně odrážela jeho tvarohovitý obličej. Nejdříve do rubriky „povolání“ zanesl „spisovatel“. Chvíli se tím kochal a pak opravil spisovatel na Spisovatel. Ještě si vymyslel nick a heslo.
Teď by měl sepsat své první literární dílo. Ale jak začít? To už nebudou psaníčka pro spolužačky, to budou číst tisíce! A mezi nimi snad i nakladatelé, ba dokonce filmaři, zasnil se.
Ale pořád nic.
Sehnul se k obrazovce a civěl do své tváře. Zamračil se, když tam na něj vyjukl narudlý uhr. S gustem jej vytlačil - na obrazovku prskl žlutý, s černou krví smíšený hnis. Fascinovaně jej pozoroval, jak stéká po skle.
V té chvíli pocítil vlnu inspirace. S očima upřenýma na onu kapku začal ponejprv ťukat, a pak čím dál rychleji psát, bušit do kláves, přenášet na plochu obrazovky všechna ta hrozná, oplzlá, zlobou a hnusem nasáklá slova, co je od dětství nasbíral a uložil ve své paměti. A také ty bizarní obrazy, co mu po nocích i za dne nedopřávaly chvilku pokoje. Chrlil tu směs ze sebe jako verbální průjem, proměnil se ve vulkán a konečně pocítil, co obnáší řemeslo spisovatele, to, co dosud jen tušil a po čem léta prahl. To nebyl svět a on, to byla nirvána. Vesmír a on splynuli v jedno.
Tak dochvátal k pointě, a jako maratónský běžec k cíli, k poslední tečce. Když i tu vyťukl, ještě stačil dílo odeslat. Než se zalitý potem zhroutil.
Až za hodnou chvíli se vzpamatoval natolik, aby se dokázal napřímit a pohlédnout na své dílo. Objevil se první komentář.
„Nádhera!“ napsal někdo.
„Shit!“ stálo tam od jiného.
Minutu po minutě přibývaly další komentáře, většinou vzájemně si odporující.
Píše dodnes. S plyšovým medvídkem zavěšeným nad obrazovkou. A čte jen ty komentáře, jež jsou příznivé. Ostatně - nepříznivých už dávno není moc. Proč asi?
76 názorů
A to možná ještě nevíš, že druhou půlku (začínající slovy ...Chlapeček dospěl...) tehdy dopsal jiný autor než já, takže jde tak trochu o kolektivní dílo odrážející tehdejší "náladu doby".
Jo jo, velmi pěkné. Tip. Já jsem se nyní bavil možná víc než ostatní, když to tehdy četli, protože lépe chápu, proč jsi mi poslal nyní avízo na tento pět let starý text. Jak je vidět, má platnost stále.
Co bych k tomu? Osvěžující a potřebné. Trochu schéma. Ale nevadí. Je třeba strašit psavce, aby se obávali svých plyšových medvídků. S hodnocením počkám. Ale jo, jen houšť!
..já se hlavně obávám, že to je natolik nekonkrétní, že v některých bodech spatřuji třeba i sama sebe...jelikož jsem dost sebekritická:DD...
Děkuji za uznání a ocenění, leč tuším, že s tou nominací to neprojde. Jednak proto, že jde o společné dílo dvou autorů, za druhé pak proto, že to bylo zveřejněno již před téměř čtyřmi roky. Ale děkuji za nabídku.
P.S. Určité řešení spatřuji v možnoti zveřejnit tuhle povídko-hádanku (nebo pohádanku?) znovu, ale asi by bylo nutné i pod jiným autorem.
Hlas literárního proletariátu
19. 01. 2016Je to krásné. Nominuji na povídku měsíce!!!
Jako není to vyloženě špatný, jen nějak nevím, co v tom chceš kritizovat...snahu se za každou cenu lišit? Hrubé chování? to že si někdo myslí, že je skvělý umělec, když není... všechno dohromady? Podobných dílek už jsem pár četla..na PP tak dokonce byl kritizován jeden naprosto konkrétní uživatel...tedy trochu jinak, páč on nikdy hrubí nebyl, ale jinak byl taky zajímavej:D
...no, tip tomu dám, už jen za to, že je to technicky čtivé, ale uvnitř pro mě nic objevného...