Pološero

Kvetly planímky v očích,

vesele tančily zmítány vírem,

kouzlo probděných nocí,

originalita padajícího listu,

nekonečný pohyb zářivých neonů.

A potom jej nahradila odevzdanost

všedních pomíjivých dní.

Jeden, druhý, třetí, stejný.

Skryti v prostoru mezi sebou,

a ten malý pokoj už nenabízel nic,

jen jednotvárnost postele.

Témeř povinnou.

A nechtěl jsem se vzdát

a byl líný bojovat.

Těla stromů bez listí

pak se staly svědky změny

stínu ve tmu.

Sám bloudit,

sám psát vybledlé nápisy na zeď,

sám najít to,

co oni nechtějí ve svých životech.

Kouř z cigarety a bezmoc ranního probuzení.