Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePREKÉRNÍ SITUACE BĚTY A JAROMILA
Autor
brackenridge
JAROMIL
Mám takovou drobnou úchylku,no. Vzrušuje mě vůně propocených tenisek. Vůně, no. Smrad. Říkejte tomu, jak chcete. Jestli si myslíte, že chodím na smetiště a vyhrabávám tam škrpály, jste na omylu. Ostatně, nejsem žádný vagabund. Jsem generálním ředitelem, víc ale neprozradím. Ještě byste mě dostali do nějaké prekérní situace. Vidíte? Vyjadřuji se vybraně. A mluvím spisovně. Tedy ve dne. V noci stopuji a zastavuji ženy. Dobře, přepadávám. Co na tom. Nic se jim nestane. Trochu je povalím, přiškrtím a vezmu jim boty. Nejraději mám hodně zapařenou sportovní obuv. Dává mi nepřekonatelnou erekci.
BĚTA
Já vím. Běta je docela blbý jméno. Chtěla bych bejt Ester nebo aspoň Romana. Ale to mejm dělnickejm rodičům nevysvětlíte. Jaký mám koníčky? Nic moc. Sbírám plechovky. Blbý, co? Ale něčím se bavit musím, že jo. A to něco musí bejt zadarmiko, páč peníze potřebuju a nutně. Na ten zákrok, kterej stojí skoro šestnáct táců. A na to se z brigád šetří docela blbě. Snad ještě rok, pokud teda zase o prázdninách seženu fleka. Zatím sbírám ty blbý plechovky. A běhám. Na posilovnu nemám, to dá rozum, ale jednou, až budu supermodelka, si zařídím vlastní posiko, doma. Lidi to maj rádi, když se někdo vyšvihne. Ale vo tom zákroku. Je to trochu trapný, no. Mám takzvanou hyperhidrózu, neboli nadměrný pocení nohou. Ale dá se to odstranit. Napíchaj vám do chodidel botox, a je to. Ale to říkám jenom proto, že mě neznáte, a že to nikomu nevykecáte.
JAROMIL A BĚTA
Číhal v křoví už od desáté večer. Tenhle park u kolejí je zlatý důl! Doufal, že kolem poběží ta černá kočka. Už si představoval, jak se potí strachy a jak jí zouvá růžové Adidasky a pádí s kořistí do vily. Byl poměrně vzrušen a bába se psem, která se šourala kolem, mu nemohla zkazit lov. Dočkal se. Hned jak důchodkyně zapadla za prvním ohybem, uslyšel hlasité výdechy. Sportovkyně! Nebyla to sice ta havraní číča, ale tahle štíhlá blondýna vypadala taky docela dobře. Vysoká a hubená. Zaregistroval její obuv, pěkně sešlapané křusky (preferoval značkovou obuv), ale nedal se odradit. Započal lov.
Skočil jí po krku. Dlaň pravé ruky zakryla odkrvená ústa a ztišila ty předvidatelné výkřiky (Ne, Nech mě bejt, Pomoc a kdoví,co ještě).
„Tak poslouchej děvko,“ zasyčel.
„Když budeš zticha, nic se ti nestane.“
Zklidnila se. Bělma jejich očí zářila do noci jako lampióny.
„Sundej boty.“
„Ne!“zařvala. Pak si ale uvědomila vážnost situace a zašeptala:
„Boty ne...“
MLADÁ FRONTA DNES
Důchodkyně Ester Babáčková zaslechla výkříky v parku Hvězda kolem půl jedenácté.
„Ťapka začala okamžitě štěkat,“ vypovídá Babáčková.
„Mobilem jsem zavolala policii a záchranku.“
Pachatel, kterého se zatím nepodařilo identifikovat napadl Bětu H., studentku pedagogické fakulty, která si šla večer do parku zaběhat. Pokusil se jí ukrást boty, ale při činu omdlel a upadl do bezvědomí. V současnosti je v kritickém stavu na JIP ve Vojenské nemocnici.