PROČ MI NENAPSALA VÝHERNÍ ČÍSLA LOTERIE?

Milá Lenko,

Pokud jsi našla tento dopis,  znamená to, že moje cesta v časoprostoru byla úspěšná. Dnes je Ti patnáct let. Gratuluji! Nebudu Ti prozrazovat, jaký dárek Ti přichystali rodiče, ale mohu Tě ujistit, že nebudeš zklamaná.

Ale k věci. Tohle není vtip! Dnes je mi třicet osm let a budu poprvé zkoušet Time Machine, který jsem sestavila (světe div se!) ze součástek rozbité pračky, elektronických vnitřností počítače a nejnovějších vědeckých poznatků o červích dírách.

Víc se o tom rozepisovat nebudu, nudné samostudium mi zabralo přes dvacet let. Alespoň tě mohu ujistit, že budeš po celý život oplývat nadprůměrným inteligenčním kvocientem. Možná Ti už pomalu dochází, kdo napsal tento dopis. Pokud ne, raději se posaď.

Ano, jsi to ty sama. Jsem to já, o několik desítek let později. Rozhodla jsem se ovlivnit svoji budoucnost, abych nemusela dnes trpět pod vládou tyrana. S Jarynem skončil můj sladký život, skončila věechna naděje. Vím, že se Ti teď líbí, možná si i myslíš, že jsi do něj zamilovaná. Pokud ale neporučíš svým citům včas, dopadneš následovně:
Bude Tě používat jako matraci, citově  Tě vydírat a ponižovat. Následně Tě začne zamykat v domě, kde se v izolaci zblázníš, než konečně najdeš východisko ve studiu fyziky na internetu a postavíš si časostroj v naději na únik. Vypadá Ti většina vlasů a budeš jen bezmocně přihlížet tomu, jak se „pán domu“ vrací kolem třetí ráno, načichlý alkoholem a parfémem jeho povětrné sekretářky. Po tobě bude vyžadovat teplá jídla, úklid domu, vyprané textilie a sex. Když se vzepřeš, zmlátí Tě.

Promiň, Lenko, že Tě straším takovými podrobnostmi, ale pokud vezmeš rozum do hrsti, podaří se Ti předejít tragédii.

Zaměř se na Pepana, toho chlapce s brýlemi. Možná se Ti teď nelíbí jeho akné a nepravidelný chrup, ale věř mi, že za několik let získá profesuru na Univerzitě v Harvardu a stane se uznávaným vědcem a tolerantním a milujícím partnerem.

Prosím, rozhodni se dobře!

Vše nejlepší k narozeninám,

Lenka

„Nezajdem na kolu?“ lísala se Lenka k poďobanému čahounovi dbaje na to, aby jí z rozparku sukně vykoukla co největší část stehna.

„No... Proč ne?“ zakoktal. Z nervozity se mu spustila krev z nosu.

„To nic,“ řekla a krev hbitě setřela papírovým kapesníčkem.

Před kavárnou minuli Jaryna. Stál tam, ve skupince týnejdžerů, špičku conversky zapřenou do zábradlí. Děvčata z něj nemohla oči spustit. Je Božskej!

Kurva, jak to ten vidlák dělá? Otočil se  Jaryn za nevyrovnanou dvojicí.

Sbalí tu největší kočku, ale na co, sakra, na co? Na ty uhry? Nebo ho má ňák mimořádně velkýho nebo co?

„Dvě coly,“objednal Pepan docela již zmužile.

Lenka se nahýbala nad sklenicí tak, aby si dobře všiml její mezikozní mezery.

„Jaký máš jakože koníčky a co posloucháš za hudbu?“ trylkovala.

 Psát podvržený dopisy a balit holky na jejich blbost, pomyslil si, ale nahlas odpověděl:

„Zajímá mě fyzika. A hudba, no hlavně americká. Chtěl bych jednou studovat na Hardvardský Universitě.“