Půvdně jen BÁSEŇ

BÁSEŇ

Jak hlučné ticho může být,

když samota se blíží?

Jak mám žít,

když to co má být vyřčeno,

mě v srdci tíží?

A já nesmím,ač slzy kanou mi po tváři

prozradit, že ten svit a úsměv co každého rozzáří,

je jen přetvářka!

Bolestným stínem jež vyvěrá při svitu měsíce,

kde hudba ticha a souzvuk tónů

své jsou stálice.

Jsem jen bláhový sluha v tom dnešním světě,

kde přepychem je snít o lásce,

a dusit žal v srdci denním chlebem.

Tak proč žít?

Jen pro ty uslzené polštáře jež krášlí můj

pokoj při svitu luny?

Smím být tím, kým chci, ač žár úžasu

se skrývá pod rouškou šelem?

Já jsem sklo, jsem křehkost,

duší i tělem.