Okolnosti zvonu, Plot

teda, zase jsem... omluva*

hodně povedená!

Na můj vkus je těch popisů až moc, ale na druhou stranuto má temto, švih a nakonec to korunuje závěr, jádro věci... takže *

Jakápak kostrbatost, to je konečně nějaký specifický, nelíbivý styl... Až na podruhé, napotřetí se mi do toho dobře lezlo, ale pak už skvěle... a mluví mi to z duše. Mechanickou sekaností, rozvrácením vět, mi to připomíná některé básně Petra Kabeše. Znáješ?

super*

tak, jak to máš napsané ve chvíli, kdy to čtu já, tak se mi to líbí. A ačkoliv jsem na několika místech zmatený, poněvadž text působí hodně dynamicky, prudká sprška popisků, současně to však vytváří jakousi spontánní barevnost, která graduje do výtečné předposlední sloky, kde filosofuješ, ale tak bezvadně lidsky rozčíleně, že to vyznívá jako moudro zdravého selského rozumu. Pro mne svěží.

T*

/*

Eli: děkujůůůůůůů za POŘÁDNOU kritiku!!! s první strofou je potíž, že jsem se snažila vystihnout chůzi strmě do kopce, a zároveň se vyhnout osobě chodce. Zkusím to znova ... :) maliní v ní - nechám, kvůli zvuku - následují nevinní a jiní :) s počtem nevinných který se stal - to je gramaticky dobře :)))) a pokud to při čtení zadrhne, nevím co s tím a závěr - jediné, o čem jsem opravdu hlouběji už dumala. jestli to stačí, napsat, že když vylezeš až nahoru na kopec s polem tak najednou vidíš veškerou krajinu dokola, po té přestávce, kdy tam nebyla (jak jdeš polem nahoru, když je skutečně na kopci jen obilí a nad ním nebe), se svými živými I MRTVÝMI. si tím textem nechci naříkat na novostavby :)))), jde mi o to znovuotevření krajiny pro chodce do kopce tak o tom ještě dumám dál ono by mnohé vyřešilo, kdyby mi textem capala postava, jenže zas by na sebe strhla nežádoucí, zcela nadbytnou pozornost myslím ... ale to jsem celá já, jak můžu postavu nemít, hned ji odstraním :) (odborně se tomu určitě nějak říká- s postavou nebo bez ní. já nevím jak, snad mi rozumíš)

bomba! moc libilo, ta poezie ve vypraveni se skvele cte a fakt vypichujes zajimave udalosti. TTTTT