STŘEPY NA PODLAZE

VELKÉ AŽ OBROVSKÉ

Svíjíme se, jako plast na slunci,

svíjíme se, jako opékaná slanina,

svíjíme se,

když máme zaplatit.

Omezené nelze zastavit

nastavením tváře,

omezené nelze obejít.

Ve rváčích není přízeň;

kapka dohasíná pomalu

a opatrně.

Dotkni se

a tma překročí stín.

                        (31.5. 2012)

Laskavě pohřběte,

laskavě

to co se právě nosí.

Z kroků listonoše

znějí pozdní docházky.

Těší se rákosky,

těší…

                        (31.5. 2012)

Bojí se atomových bomb,

zářících atolů,

dcery Rooseveltovy,

bojí se lágrů,

psů,

synové…

…a milují tvoření holubic.

                        (31.5. 2012)

O POZORNOSTI

Živí nás tak, jako placenta

lidský plod.

Bojí se středu

a pískání.

                        (3.6. 2012)

Lidé mění se na měď,

získají takovou divnou patinu.

V pokoře není víra

na zvrácení konce,

špatné lomeno dobré;

tohle není sport.

                        (9.6. 2012)

Možná, že jsou jako led,

jako květy na oknech,

kde dech nachází setmění.

Zvláštní jsou stíny na zadních sedadlech,

střídačkách,

kde množí se opilí.

                        (9.6. 2012)

Tlouci do tváře kamenem

je jako tlouci tváří o kámen.

Odpor je zvykem,

když dobří brání se

špatným zvyklostem.

                        (9.6. 2012)

Do hlav prosáknou hřbitovní pohledy;

vzpomínky od karet a piva.

Páří se,

když tiší jsou z cigaret a trumfů

v jednom štychu.

                        (10.6. 2012)