Kostlivec

Kostlivec

Jedna z těch vichřic, jež se nerozhlížejí

po lidech, ale po horách,

a hrají „Člověče, nezlob se!“ v submisivním lese,

vyvrátila topol.

V chatě na slepém rameni planou svíčky

za nedutajícího.

Kolemjdoucí odolává nutkání spočítat

skleněné kachle v průčelí.

Není mu zima. Před nálezem slunce v mracích

vysychal vzduch jako čaj.

Kroky savců se smísily s kroky bezobratlých,

skála stála komparsem.

„Z našich postelí nebudou sajdkáry,“ pronesla

tma v žaludku ledňáčka.