smutek

Tak jako smrt se lidí neptá
Jenže v ní není tolik klidu
Sladké jsou city co nám šeptá
A hnedka na nás sešle bídu

Ztratit snad ani nejde duši
Vždyt je nás všech je společná
Duše je láska – búh co tuší
že už se blíží konečná .

přesto však budu vedle ní
až padne pravdou zasažena
a dám se mrti spolu spolu s ní
jsem čaroděj múj bůh je žena

A všechny co mě milovali
a šli se mnou i do mích válek
a tělo své mi pujčovali
odletí se mnou do dálek

povstane zas cech čarodějný
a zase bude hájit lásku
a že je to boj beznadějný
přečteš i z kipu provázků

čaroděj s láskou kráčí věky
a někdy je to těžké žití
dali jsme lidstvu vědu – léky
a slunce na nás všechny svítí .

však jednou až se zkrátí dálky
a slunce přijde světu blíž
utichnou všechny pře a hádky
se mnou se lásko zachráníš.