Odpusť nám, jakož i my odpouštíme

mutující i jásavě dívčí

plavaly mezi klasy kukuřice

chvástavě, trapně

ruce bezohledně strhávaly zelené šaty

žlutá zrna drcena dravými zuby

zneužité palice se snažily ukrýt nahotu i rány v tratolišti nohou

modli se, modli se!

Křik otce švihal bičem

i odpusť nám, jakož i my odpouštíme

i odpusť nám, jakož i my odpouštíme!

A krev stékala váhavě po hřbetě

pak umlčel ty hlasy

mutující i jásavě dívčí

míza klasů rozkvetla žlutočerveně

země hltavě chlemtala

obloha rozpárala nesouhlasně břicho

odpusť nám, odpusť nám, jakož i my odpouštíme!

Zlodějské ruce sušil v kůlně

sesychaly vápnem, kůže praskala, křivila prsty do pařátů

řezal chvatně ty frajerské kožené bundy i květy letních šatů na cáry

a pohnojíte rajčata, skřehotal

staré kosti vrzaly, dech chrčel podvečerem

po setmění přicházel Karel

stíral třaslavým hlasem vinu, rukou slzy

oči vybledlé do seprané džínoviny

otče, otče, odpusť nám

a nevoď nás v pokušení

odpusť nám otče, jelikož nevíme co činíme

lopata šuch, šuch

příští rok záhon povije novou úrodu

budiž vám země lehká

modlitba ševelila ve větru

slzy solily brázdy, stékaly po krku

ten Karel, má nejkrásnější rajčata, chudák stará

ale ten jeho bratr, Vilém

takový divný pták

je to divné, paní, otec tyran, shnil za katrem

bil, bil, bez lítosti

urodila se vám krásná cibule

a ten druhý?

Nevím, možná byli dva, divná famílie

I odpusť nám pane a nevoď nás v pokušení

a tvé buď království i sláva, jak v nebi, tak i na zemi