Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seGrand mal
11. 08. 2012
19
21
2458
Autor
Marcela.K.
Prolog
„Přišel za ní manžel,“ kývnu hlavou směrem k prvnímu lůžku. Dívám se oknem, průhledem ze sesterny na pokoj, kam ukládáme nemocné, které musíme mít pod kontrolou.
„Podívej, kolik té holčičce může být? Nebo je to kluk…“zaváhám.
Fuj, co to je za smrad…? Rozdala jsem rychle ranní léky a vcházím na pokoj, kam před chvílí složila záchranka pacientku po epileptickém záchvatu. Teď už leží klidně se zavřenýma očima. Do žíly jí kape infuze.
„Vemte jí krev, pak EEG, CT mozku, EKG…“ slyším otevřenými dveřmi doktora.
Rutina.
„První záchvat…neléčená….“ zaslechnu ještě.
„Krávy?“ otočím se k ošetřovatelce.
„Jo, prý je krmila, snad ji tam našel manžel.“
Je to zvláštní, ale tenhle zápach mi je tak nějak sympatický.
Dovedu si tu mladou ženu představit, jak se stará o dobytek a chápu, že svou prací načichne každý.
Ona, oblečená jen v krátkém tílku a černých tříčtvrtečních teplácích, navíc ležela ve stáji na zemi.
Ve vlasech má slámu, na zemi kolem lůžka se povaluje podestýlka, která z ní popadala.
Teprve po provedených vyšetřeních ji bere ošetřovatelka do koupelny.
V zelené erární košili už není po zápachu ani památky. Skláním se nad ní, voní mýdlem.
„Vyhrňte si košili, natočím vám srdíčko,“ spolupracuje, ale oči má stále zavřené. Jakoby se bála je otevřít, jakoby se bála toho, co uvidí…
Má pěkný, velký prsa… možná se stydí, napadne mě, když se dívám, na její sevřené, pokousané rty. „Nebojte se, to bude dobrý…“ já kráva! Co to plácám, říkám si v duchu. Tuhle větu tak nesnáším! A vlastně ji téměř nepoužívám, pokud nevím, že to opravdu bude dobrý…
„ Má tam něco?“ zeptám se lékaře, který sedí u počítače na vyšetřovně. Podívá se na mě a kývne hlavou. Z jeho tváře lze jasně vyčíst, že je to špatný.
„Objednávám magnetku. Musí to být co nejdřív. Snad ji vezmou dnes odpoledne.“
„Nádor?“ zeptám se ještě.
Kývnutí.
Po obědě se mezi dveřmi sesterny zastaví robustní, zarostlý chlap.
„Ráno mi sem odvezli manželku.“
„Paní…?“
„Janotková“
„Tady, hned vedle, na čtyřce.“
„Můžu za ní? Přivezl jsem ji věci.“
„Samozřejmě,“ vstanu a vedu ho na pokoj.
„Tady má skříňku a něco jí můžete dát do stolečku.“
Žena konečně otevře oči a usměje se.
„Pan doktor pak s vámi bude chtít ještě mluvit, řeknu muži a podívám se na dítě, které brečí u máminy hlavy.
„Do prdele!!!“ pomyslím si a raději odcházím z pokoje.
„Přišel za ní manžel,“ kývnu hlavou směrem k prvnímu lůžku. Dívám se oknem, průhledem ze sesterny na pokoj, kam ukládáme nemocné, které musíme mít pod kontrolou.
„Podívej, kolik té holčičce může být? Nebo je to kluk…“zaváhám.
„Asi holka,“ odpoví kolegyně: „Dvanáct?“
Dívám se na muže za oknem, jak nemotorně vyrovnává věci z tašky…
Jde za lékařem.
Vrací se…
„Vidíš, stačí jeden den, chvíle a všechno je jinak…pár sekund a zastaví se svět.
A když se roztočí znova, má všechno jinou hodnotu než dřív.“
21 názorů
PaneBoze...niekto napise silny pribeh, ako sa v kratkej chvili moze zmenit zivot jednej rodiny a poniektori tu chcete vysperkovavat a neviem co este vsetko...pre mna, ako citatela, ma ovela vacsiu cenu takyto pribeh, kiez by podobne napisanych bolo viac, aby zatriasli tymi otrlymi, co si myslia, ze im sa nemoze nic stat...
preco sa vysoko hodnotia diela, ktore su pisane na efekt, ide o vymyslenu temu, "vysperkovania" s jednoznacnou snahou zaujat co najviac...? Kde je ich pridana hodnota, v com?
obdivujem autorov ako je Marcela ci NaNov, obe cerpaju namety zo svojej prace, v ich pribehoch je vela ludskosti, bolesti, pokory i nadeje, dakujem, ze ich mozem citat...
*****
Marcela.K.
15. 08. 2012
přišlo mi, že ta myšlenka je děsný klišé, ale i tak je to vcelku dobře napsaný. pak ale koukám, že přesně to tu už někdo psal, tak to asi nepřišlo jen mně...
ale jinak dobrý, emoce v tom jsou docela fajn...
Vysvetleni je v prvnim komentari. Jen jsem pak dovysvetlil to klise. Nehledej v tom zadnou zahadu.
Marcela.K.
12. 08. 2012PrastenejKralik
12. 08. 2012Marcela.K.
12. 08. 2012PrastenejKralik
12. 08. 2012
Neni to spatne napsane. Otazkou jen je, co tim chce autor rici. Point je takova rekneme klasicka, skoro az klise. Ja myslim, ze clovek, kterej to nikdy nezazil na vlastni kuzi, tezko muze pochopit, jak se zmeni zivot nemocnemu. Nejde ani tak o lidi kolem, to mi prijde pomerne sobecka predstava, protoze nejvetsi problem ma ten postizeny clovek. To jen uvaha naokraj. Urcite stoji za to si tyhle okamziky pripominat, i kdyz prave lidem, kteri jsou jeste mladi a zdravi, tohle nic nerekne. Pokud bys chtela svoje psani vysperkovat, jdi jeste dal, k same podstate tech situaci. Kuprikladu moment se zavrenyma ocima a studem je dobry, je takovym zableskem podstaty.
...okamžik a změní se život, svět se točí jinak. Okamžik změny, který může nastat vlastním přičiněním, nerozvážností,mpochybením...
A pak změny, které příjdou nějak sami,nevíme proč, ale jsou zu. Těžko se vyrovnat.
**
je pravda,že takových příběhů byla sepsaná spousta. Ale mně se to dobře čtlo a líbilo se mi,jak je napsán ten tvůj..tak za to tip