Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTři sonety
Autor
Beáta
I.
Jak přála bych si jako muži popsat nejen krásu ducha
když to chci zkusit, zadrhnu se
u stolu sedím, vítr kolem létá, vlasy moje cuchá
kéž by je pocuchaly vaše ruce
Teď o svých vlasech píšu, též o vaší dlani
dlaň to nejsou oči ani ramena
o půvabech muže napsat něco ve mně brání
držte mě prosím pevně, to něco znamená
Jsem pořád trochu spící
pod povrchem však křičím
volám svým tichým hlasem
je otevřeno, ne na petlici
jsem křídlem holubičím
snad dojde vám to časem
II.
Je mi nepopsatelně
Smutek útroby svírá
Místo naděje díra
To láska zmírá temně.
Temná dovršena míra
Měřící každému stejně
A v stejné lidské ceně.
Nikdo mé slzy neposbírá?
Pak spánek přinese úlevu
A v noci smutek přelomí se
Od břehu plavat ke břehu
Má hlava na stole a v míse….
Doteky odešly toulavé
Kéž za mnou někdo zas připlave…
III.
Počítám zrnka písku,
Cos proměnit chtěl na obilí
Mé oči osleply z tvého zisku
Vyčítám tvoji kratochvíli.
Já přitom nechty ubrousila
Přinesla bohům oběti
Své srdce v žertvu podpálila
A zapomněla na děti
Mám přesně to, co jsem tak chtěla
Zbyla mi sůl a zbyl mi písek
Mohu v něm plavat v beznaděj
Duše jsem, kráčím, nemám těla
A přesto plná ostrých třísek
tak teď se blázne tomu směj!