Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTe amo
15. 08. 2012
1
1
594
Autor
autor neznámý
Touho má, nevinná,
mozaiko doteků,
jsi z barevných sklíček,
jak poklad zpod víček,
když něhou proklat,
před tebou v pokleku.
Trnová koruno,
koruno bez trnů,
opojné světlo mé,
štěstí mé vysněné,
v bezbarvých malbách svých,
láskou tě zahrnu.
Ó nebesa divá,
váš živelný je vlas,
prsty hrou v andante,
duši mou neraňte,
do hlubin hroužím se,
mořských líbaje řas.
Ve vlnách tón tklivý,
jiskrných očí plam,
fortna touhy ryzí,
donedávna cizí,
kráčím směle dál,
a zcela ti propadám…
1 názor
Mám tu několik problémů:
I v posledních dvou verších první sloky,zdá se, chybí finitivní sloveso.
II. ve druhé sloce příliš nechápu, jaký je smysl prvních dvou veršů s ohledem na pokračující text.
III. ve třetí sloce se sice druhý a poslední verš rýmují, ale drhnou - asi proto, že druhý verš svádí k jambu a poslední k trocheji - počet slabik odpovídá, ale je tam jiná dikce. Navíc v tom posledním verši působí inverze dost samoúčelně, jako kdyby autor zoufale potřeboval najít rým a neuměl si poradit jinak.
IV. V poslední sloce je v posledním verši o slabiku víc než ve verši druhém - opět to drhne z hlediska rytmu