Poprava Popelky

 

S vlhkostí zrádného jitra

stojím před branami poslední soudnosti

která zbývá před popravou Popelky

o polední pauze v restauračním zařízení

neutíkám před hrachovou kaší s okoralým chlebem

vím, že možná zítra 

konečně už

popojedem

 

Jsem lukem bez tětivy

když šíp už k cíli míří

za předčasným útěkem Popelky ze sálu plného princů

stojí vždy zodpovědnost nebo strach

popel vždy zůstane popelem

jen všechno ostatní se časem změní v prach

 

Ať už bez medu či s medem

s hořkostí umělých sladidel

či chuti holubího trusu

Otče náš, snad konečně už popojedem

i bez pocitu hnusu

 

A i kdybys to nevěděl

neznal či neměl zdání

i pro oříšky bez medu

se tobě, princi, klaním

 

Za důvěru bezbřehou

zrádnou jak zbytky pivní pěny

Za polibek vlkodlaka

jež ulpěl na rtech spící ženy

Za slzy z oka Kyklopova

Co nechceš vidět?

 

Zeptej se mě na to znova

Až budu vstávat umouněná

z pod Fénixových křídel 

pak možná nebudu už němá

budu mít ústa plná dnes pro mě zakázaných jídel

a uvidím svět tak jak sám sebe vždy viděl

 

Mlha přede mnou mlha za mnou...

Princové jsou na draka a Popelky už dávno nejsou k mání...

I střevíček pod schody je zakutálený jak drobná mince pod rohožkou dní...

 

Miláčku, zkus se vyplakat do mých dlaní a počkat se mnou na svítání...

---