Samota či rej

Samota či rej….

Ohluchly stěny a zdivo se loupe,

ztemnělá duše se zločinně koupe,

sloku jsem dozpíval, začíná jiná,

refrén je v předpeklí, budoucnost stinná.

Po ránu potkávám běženku plesu,

naoko veselá, bez patrných stresů,

které by stavení jejího bytí,

daly všanc duševnímu hnití.

Směje se, láká mi ke vstupu lascivně,

nicméně, řekl bych, působí podivně,

když zhodnotím kvalitu života,

co čeká mi…ráj či Golgota ?

Tři korálky na provázku, značí šperků přehršel,

jedna kulička Tě nutí vybrat z několika zel,

jestli doplnit chybějící stavové lidské položky,

nebo udělat uzel na provázku a uložit se do složky,

těch, kteří žijí sami a jsou za to s úsměvem rádi

či těch, kteří to nesnáší, nicméně stále sami

a každá skupina svoji pravdu vetkanou do pohledu,

že je to správná cesta, to však já nedovedu.

Co když se ale do ní bláznivě zamiluji,

rozkvetu do síly a přitom lidsky hniji

a už nikdy nepodlehnu párování,

možná jen na chvilku, při koitálním hraní,

ale jinak veskrze budu tlampačem nezávislosti,

hrdě vystavujíc na odiv své vybělené kosti

a tak „ go to hell“, bez střídmosti.

Možná to jednou pochopím, kde tesař díru zanechati měl,

ale to už budu asi věru na popel………