Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmrt v bahně
Autor
Tragicus
„Jsem sám,“ poznamenal muž, ale nebyl v tom ani tak povzdech, jako spíše překvapení: „Jsem sám. Tolik lidí dnes zemřelo a ... Jsem sám.“ Být někdo poblíž, nejspíše by poznamenal, že je to dost možná právě proto - že jsou všichni mrtví, že nezbyl nikdo, kdo by s ním byl, že v tom tedy není žádný rozpor, že je sám.
Ale v okolí jinak nikdo nebyl, jak ostatně trefně Osamocený poznamenal: byl sám. Jen z povzdáli vyli psi a z přicházejících mraků se spustil déšť, čeřící krev v bahně.
„Společnost,“ usmál se.
Psi zpomalili, když přiběhli blíž. Obezřetně se rozhlédli, a pak, beze spěchu, se pustili do těl mrtvých. Osamoceného si nevšímali.
Když jeden přiběhl příliš blízko, mávl rukou, aby jej odehnal, ale nic se nestalo, nezvířila se ani pára stoupající z mrtvých. Pes se zakousl do těla, ležícího u jeho nohou, bylo to jeho tělo, jeho tvář, díval se do ní s chladnou odevzdaností.
Odněkud se ozval křik.
Muž se rozhlédl.
„Věčnost,“ podotknul a otřásl se.
Být někdo poblíž, nejspíše by poznamenal, že se spíše jen zamžil, tělo samo, hltané na zemi, se ani nehnulo. - Tedy až na prsty ryjící v agónii bahnem. Ale opět – v okolí jinak nikdo nebyl, nad čeřenou krví se neslo jen mlaskání a křik. A pára, stoupající z mrtvých.
„Psi mne opustí. Zbude jen mlha, mrholení, bahno a krev a mé kosti. A věčnost.“
Pohlédl něžně na psa kousajícího jeho hrdlo.
„Psi mne opustí,“ zopakoval. „Psi mne opustí ohlodaného na kost.“
Zarazil se. Zvednul své ruce před oči, oddaloval je a přibližoval.
„Cítím, jak mizím,“ řekl a přízračné ruce se mu zamžily. „Cítím, jak kousky mého těla mizí a jako drobné víry nicoty postupně vsávají své okolí, jako kapky tuše se prázdnota rozpíjí po mém těle…“
„Cítím, jak mizím a jsem…“
Být někdo poblíž, nejspíše by se mu ulevilo – křik ustal, z Osamoceného se zamihotaly už jen rty visící v povětří.
„Nicota,“ usmály se.
Ale v okolí nikdo nebyl, jen psi, hodující v bahně.