O kostlivcích a milencích ve skříni... 3

"Chci Tě! Tady a teď!" Poprvé jsme si to spolu rozdali při naší první schůzce v její pražské kanceláři.

Doporučil mi ji Milan, kterého zastupovala potom co zavinil tu nešťastnou bouračku u Kladrub.  ("Je skvělá! ...")

"Neboj, dostanu Tě z toho. Ale zadarmo to nebude, i když... v Tvém případě udělám výjimku"  zašeptala  a pak mě znovu... ( a jak by řekl prasák Milan "a nenechala ani kapku".)

To bylo před osmi měsíci.

Naposledy jsme spolu byli krátce před tím, než mě vzali do vazby. Měl jsem nárok na rozhovor  se svou "ex offo". Před pár dny jsem se pro nedostatek důkazů po třech měsících opět vrátil.

Teď odešla a jediné co mi tu po ní zbylo než zabouchla dveře: nedokouřená cigareta ("neměla bys tolik kouřit..."), otisk příšerně křiklavé rtěnky na sklenici s vodou, černé kalhotky od Neimana Marcuse a snímek z ultrazvuku.

Jsou chvíle, kdy nevím co dělat natož říkat.

"Myslel jsem, že bereš prášky..."

"Nechám si to."

Biologické hodiny. Je jí pětatřicet. To vše vysvětluje.

"Kdo ho bude vychovávat? Ty sama? Nebo už někoho máš?"

"No a?  Copak na tom sejde? Je spousta svobodných matek, a zvládaj to."

...

"Co mu řekneš, až se zeptá kde je táta?"

Ticho.

"Pravdu? Že sedí? Nebo že byl jen něco jako dárce spermatu? Sakra, Dano. Už tak jsem špatnej fotr co má tři děti a nestará se o ně. Přemýšlela jsi nad tím vůbec?"

...