Portrét zmizelé

A co poslední dvojverší.

"Zabití" nemusí být nutně spojeno s fyzickou likvidací. Co třeba s pamětí.

Mne zasáhla nejvíce ta poslední a to netvrdím , že by ty předešlé byly špatné , ale píši co zažívám já a je to můj osobní názor . Já bych , ale raději to publikoval po jednotlivých básních , k vůli tomu , aby tu báseň mohl člověk dokonale zažít a nemusel ještě k tomu zažívat ten zbytek . Je to dost velké duševní rozptýlení a ty pak ztrácíš pojem o tom , co je dobré a co méně .

jo

*

Pája: mě to nafouklo jako matračku. :-P

strašně zvláštní. nějak se s tím jazykem, který se na první pohled jeví jako racionálně účelový, ale jen na první pohled, trefuješ, ani nevím do čeho. podaří se ti to tak naaranžovat, že to silně vyzařuje. druh jazykové magie. skrz ten výraz mívám nejprve zábrany se tomu poddat, ale potom zase vidím, že to funguje. - a přitom nedokážu říct, co tam vlastně je. vypadá to nadmíru obyčejně a všedně, i když otisk je výrazný. - možná v tom někde je klíč, nevím. - pojmenovat samozřejmost tak, aby to z ní ještě povystoupilo.

*

někde by si text mohl sundat takové ty profesorské brejličky, ale celek mě drží, tip

četla jsem to dneska jako cizí ;), takže mě to i nadchlo* :-P

S radostí jsem se oddal tomu rytmickému vyprávění. Proplouval mezi obrazy, které kdosi kdysi načmáral na břehu. Částečně smyté ještě dnes sdělují příběh. Co na tom, že ho pochopím jinak.

ˇUvod mi tedy příliš nesedl. Trochu jsem se začal topit v psudointelektuální bažině efektních obratů a lámal si jazyk. Ale Zabitá a Portrét zemřelé to je už jiný kafe ...

Jako čtenář chci, aby mne báseň zasáhla, aby ve mně při čtení zatrnulo pocitem, že jsem se dotknul něčeho,myšlenky, obrazu, pocitu, co obvykle zůstává skryto. Z tohoto hlediska mne první část neuspokojila. Zcizující část 2. verše - stal se z nich znak - je nejen rušivá, ale i zbytečná, to čtenář přece pochopí sám. Je to ten intelektuální rarášek, který, skrytě,trochu otráví závěr básně. Ta měla skončit dřív. A otevřenou ranou! Tak to vidím jako čtenář. Básník má ovšem svou poetiku a ví, proč udělal, co udělal.Proto už další části nerozebírám.

tohle jsou hodně výborný texty (a říkám si proč mě nemusíš (tedy ne to co zde teď mám) ale už tuším proč) "Můžeš vzít papír prázdný jak stárnoucí deprivant." Skvělý - jasně že osbně mám... - a navíc se metafora dá pootočit jak jistě víš. Krásný silný texty.

..ale ano - zaciatok ma vsak nadchol najviac. .. *

Výborné*

zaujímavá detektívka a vrah je básnik ;-) páči sa mi hĺbka, s akou do toho ideš, ale prial by som si, aby bol povrch hladší, lebo báseň miestami pôsobí ako - prepáč mi to extrémne prirovnanie - ako poďobaný intelektuál... hĺbkou pritom myslím písanie o písaní a povrchom pohyb "krajinou" konkrétne ma ruší v 1. časti zhutňovanie/kompaktnosť výrazu, tlačenie na pílu, hromadenie významových odtienkov - svraštělé lusky (bot) - vyschly v nich kroky - kde je konec (chůze) - Žitý čas ustal kdo ví kam téct: na mňa je tam až príliš veľa "explicitných" koncov naratívnosť 3. časti ospravedlňuje len "Promiň" na záver ;-)

s chutí típám*