Příběh dívky, která onemocněla mozkovou chorobou

Příběh dívky, která onemocněla mozkovou chorobou

Její mozková choroba propukla, když studovala střední školu. První příznaky její mozkové choroby byly tyto: Začala mluvit o tom, že se vdá do Spojených arabských emirátů a dopisovala si o tom s kamarádkou. Choroba způsobila, že se nesoustředila na učení a ve škole odcházela z hodiny na záchod, kde se zavírala. Dále způsobila, že odcházela ze školy a místo školy jezdila vlaky. Dále mozková choroba způsobila, že si doma brala peníze, zamykala se v pokoji, byla ustrašená, nespala, užívala babiččin Rohypnol a k rodičům se chovala agresivně.

Když její rodiče zařídili přeřazení do učebního oboru, její mozková choroba způsobila, že spolkla několik tablet Rohypnolu.

Dívčino zdraví nebylo ovšem nikdy stoprocentní: Pomočovala se v noci až do 15 let. Vždy si víc rozuměla spíše s podstatně mladšími dětmi ze sociálně slabých romských rodin a s vrstevníky vztahy nenavazovala. A dokonce o prázdninách po 9. třídě v Tunisku nevhodně projevovala náklonnost k místním mužům.

Psychiatričtí neurologové vyšetřili též dívčiny zploditele: Otec je 50letý vedoucí skladu, bez schopnosti empatie, hovorný, moralizující. Matka je 42letá kuchařka, uzavřenější, ale empatická.

Dívka byla odeslána do psychiatrické nemocnice. Po přijetí začal psychiatrický neurolog pan psychiatr František Čihák pátrat po symptomech její mozkové choroby. Zjistil tyto symptomy mozkové choroby: Byla plačtivá, ale i popudlivá. Mluvila pomaleji než by měla. Tvářila se jinak než by měla. Občas se na její tváři objevil nepřiměřený zářivý úsměv. Na otázky neodpovídala tak, jak by měla. Neměla takovou náladu, jakou by mít měla. Cítila se sledována a obdivována cizími muži. Nezajímala se o to, o co by se zajímat měla. Neměla takovou představu o své budoucnosti, jakou by mít měla.

O průběhu léčení napsal pan psychiatrický neurolog toto: Po přijetí měla víc energie, než by mít měla. Byla rozverná, koketovala s chlapci a nechávala se od nich osahávat. Odmlouvala sestrám. Ovšem po několika dnech se její energie vytratila. Vyhýbala se práci, i v pracovní terapii pracovala jen pod přímým dohledem.¹⁾ Ponechána sobě seděla nečinně s pohledem do prázdna.²⁾

Proto byl nasazen quethiapin³⁾ ve vzestupné dávce od 50 do 300 mg/d. Po této léčbě se její nálada přiblížila náladě, kterou by mít měla. Také komunikace s rodiči se více podobala tomu, jak by komunikace s rodiči vypadat měla. A neměla vedlejší příznaky! Nezjistili jsme pokles krevního tlaku ani tachykardii.⁴⁾

Dívka byla též zkoumána psychologem. (což je velmi důležité, když chcete léčit mozkovou chorobu) Z jeho zprávy se dovídáme např.: že dívka nemá vypracované stálejší sebepojetí a sebeideál nebo že je frustrována výchovnými postupy otce. To jsou informace, bez kterých se neurolog neobejde.

Po měsíci léčby se pacientka cítila dobře ⁵⁾ a rodiče si její stav rovněž chválili.⁶⁾ Ovšem psychiatrický neurolog objektivně pozoroval, že její volní projevy ještě nejsou takové, jaké by být měly a že její emotivní projevy taky ještě nejsou takové, jaké by být měly. Přesto byla dívka na přání rodičů propuštěna domů. Doma měla pokračovat v léčbě své mozkové choroby quetiapinem v dávce 300 mg/d. (Při zvýšení dávky na 400 mg/d se objevila ospalost.)   

Dívčina mozková choroba se jmenuje schizofrenie.

Tento text vznikl zpracováním zprávy psychiatrických neurologů dostupné zde: http://www.psychiatriepropraxi.cz/ potom Archiv, ročník 2001, č. 4, „Léčba první ataky schizofrenie u adolescenta“.

1) A mimo „pracovní terapii“ nepracovala dokonce zřejmě vůbec.

2) Přitom v psychiatrické léčebně lze přece dělat tolik věcí!

3) Atypické antipsychotikum

4) Zvýšená tepová frekvence

5) Kdežto na začátku léčby se cítila strašně špatně.

6) Což je důležitý ukazatel vašeho zdravotního stavu- co o vás říkají vaši rodiče.

31. 8. 2012