Oslava marnosti

Pivo! Pivo, pivo, rum, pivo, rum, rum, rum… a ještě pivo.
A dno sklenky jako nejčastější oběživo.
A k oslavě marnosti ještě další prolití hrdel,
ráno pak svět chutná, jako když psovi lížeš prdel.

I Diogenes, i Dionýsos křiví nad tím obrazem hubu,
že člověk dobrovolně stráví život v pivním sudu.
Že mění své sny za chladný nápoj co pění,
že naoko šťastný je ve svém nezměrném utrpení.

Trpět jako, jako zvíře střelené do zadní nohy.
Kulhat v naději, vysmívat se víře, proklít bohy!
A jaký je smysl toho všeho?
Začínat pro nic od ničeho.

A kdo mu zaručí,
že usne v náručí milované?
Pak někdo poslední rundu poručí
a on vzdechne v područí
štětky zmalované.