Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

STŘÍDÁNÍ STRÁŽÍ

10. 09. 2012
34
74
3093
Autor
NaNov2

 

„Ty seš ten novej?“ zeptal se Jirky větší z dvojice služebně starších policistů, když se všichni sešli venku u auta. Vypadal trošku jako neohrabaný medvěd, byl jakýsi pomačkaný a čepici měl zmuchlanou pod paží. V jedné ruce držel velkou bagetu, ve druhé obrovskou termosku. Druhý policajt byl drobné až asketické postavy a připadal Jirkovi nažehlený až moc. Žádné jídlo s sebou nenesl, ale velkou termosku měl taky.

„Jo, novej. Mám jet dnes s váma, abych se rozkoukal,“ špitnul Jirka a přešlápl z nohy na nohu.

„Tak dřepni dozadu,“ zavelel medvěd, a sám zasedl na místo řidiče.

„Ty nemáš kafe?“ zeptal se Jirky, když se rozjeli, a ten jen zavrtěl hlavou.

„No, a co si myslíš, že budeš dělat, až na tebe ve tři ráno přijde spaní? Když to pude, zastavím ti u pumpy. Ale příště si vem radši něco z domu… vono to dycky nejde. A taky by ses nedoplatil… holky jsou tam šikovný, ale to kafe tam maj za hříšný peníze,“ povzdechnul si, a na křižovatce se pustil dál směrem do centra.

„Už jsi byl u velitele na pokecu?“ zeptal se Jirky ten druhý.

„To jako na vstupním pohovoru? Tak tam jsem byl teď před službou.“

„A copak‘s mu vodpověděl, když se tě ptal, proč ses dal k policii?“

„Ani celkem nic. Že se mi zdá, že by to mohla bejt dobrá práce, a že by mě to mohlo bavit. A taky to, že je to jistý… lumpárny se budou dělat pořád, tak policie nezkrachuje,“ usmál se Jirka.

„Tak to‘s vodpověděl dobře. Před časem tu nastoupil jeden, a velitele málem klepla pepka. Von mu totiž něco vykládal vo spravedlnosti, vo poslání, a takový ty kecy. Velitel pak volal na kraj a řval do telefonu, že jeden aktivní naivní blb je i na zastrčené policejní služebně pro četnictvo hrozbou celorepublikovýho formátu. A loudil z nich příslib, že zříděj zvláštní pracoviště někde poblíž Matky Terezy a tohohle pitomce tam převelej. Ne že by teda po nás občas nějaký to chapadlo zločinu nesáhlo, ale většinou se v podstatě hovno děje.“

 

Večer začal klidně a pro Jirku i klidně běžel. Brzo pochopil, proč byl přidělen na svou první službu právě k téhle hlídce. Jejím celonočním úkolem byla průběžná kontrola pořádku v rajónu, a tak se Jirka alespoň seznamoval s prostředím, kde bude v nejbližší době pracovat. A chlapi mu vykládali, jak to na takové službě chodí, co a proč je třeba dělat.

„Vždycky jsou takový krizový místa, vo který maj lumpové zájem, nebo kde se slízaj. Tak je nutný, abysme se tam průběžně ukazovali. Pokud se stane nějakej průser, nezjistíme to až ráno, když už jsou všichni za humnama. A aby nás grázlové občas viděli… tak to taky není na škodu. Aspoň vědí, že nechrápem, a kdykoli se můžem kdekoli vobjevit,“ poučoval ho medvěd, a asketa spíš jen upřesňoval:

„Trasy se měněj, páč by to bylo k ničemu, kdybysme byli pokaždý ve stejnou dobu na stejným místě. Pro nás ale platěj takzvaný kontrolní body… to ti velitel určí, v kolik hodin máš kde bejt. A taky to někdy zkontroluje. Vono to vypadá jako buzerace, ale není. To je vo  klidu pro nás… že jako seš v rychtyku, víš? Kdyby se něco podělalo, a ty ses odtamtud nehlásil, nebo tě tam velitel nezastihnul, tak tě začnou hledat, a budou to řešit.“

Jirka poslouchal a občas se jen něco málo zeptal. Pochopil, že některé objekty jsou chráněné různými bezpečnostními systémy víc, jiné méně. Někde je to ještě postaru, a sedí tam jen vrátný, který jde v určených časech na obchůzku, ale sám to uhlídat nemůže. Pochopil, že jsou hospody, kde policajty moc neradi vidí. Ale stejně tak jsou místa, kde je vítají. Protože s jejich občasnou přítomností se cítí noční personál bezpečněji. Pomyslel si, že o tomhle mluvili v policejní škole. Taková prevence, která zdánlivě nic neřeší a přitom je strašně důležitá.

 

„Jak bude sloužit tahle babča, tak se tu, vole, zastav dvakrát,“ prohlásil medvěd, když se vzdalovali od spícího internátu pro mládež.

„Vona se bojí, tak jí to rychlejc uteče, když nás vidí dvakrát za noc,“ dodal.

„Ježišmarjá, tak proč bába hlídá, když se bojí?“ zeptal se Jirka udiveně.

„Protože je to hodná ženská. Kdysi se jí zaběhla dcera, a vona vychovává vnučku. Ta už je teď na vysoký a babča potřebuje každou vydělanou korunu, aby mohla mladé přilepšit. Střídá se tu ještě s jednou mladší ženskou a úplně mladým klukem. Na tu druhou ženskou se můžeš klidně vybodnout, na tu stačí jen mávnout přes okýnko. To je taková semetrika, že by se jí bál i policejní prezident, kdyby ji znal. A ten mladej frajer? Stačí jen přibrzdit, abys viděl, že tam sedí.

„Ten se asi vohlídá sám, co?“ zeptal se Jirka.

„Ále prdlačku! Kdyby se něco dělo, asi by se podělal dřív než ty ženský. Ale ve svým vlastním zájmu s ním nezaváděj žádný debaty. Vždycky přesně ví, co a jak máme dělat. Po deseti minutách pochopíš, že on policejním prezidentem není jen proto, že takhle podřadnou funkcí by se nezahazoval. Namistrovanej pitomec, kterej si tu zvedá sebevědomí na neplnoletý mládeži. Blbý je, že mu jednou ta mládež dá pár facek, a my to budem muset řešit,“ povzdychnul si medvěd, a zamířil k největšímu obchodnímu domu v rajóně.

 

Ve vstupní hale se svítilo, ale hlídače nebylo vidět.

„Von tam nikdo není, asi je zrovna na obchůzce,“ volal Jirka na kolegy do auta.

„Blbost, ten na žádný obchůzky nechodí. Koukni se pořádně!“ zareagoval medvěd a začal se hrabat z auta, aby vyrazil za Jirkou.

„A kde jako má bejt?“ křičel Jirka a nahlížel přes velké skleněné dveře. Medvěd k nim ale dorazil dřív, než mu stihl odpovědět. Chvilku stoupal na špičky, chvilku přiklekával, pak se zarazil a zavolal směrem k autu na sedícího asketu:

„Volej doktora, a operační. Dědkovi se asi udělalo blbě. Vidím mu nohy,“ a pak se ramenem zapřel do velkých skleněných dveří. Jen se z vnitřní strany v zámku rozhoupaly klíče. Otočil se, chytil kovový odpadkový koš, který stál před vchodem, a hodil.

„Asi srdíčko, doktore,“ oznámil medvěd lékaři „rychlé“, která sice přijela rychle, ale vlastně už pozdě.

„Když jsem tu byl předevčírem, tak si děda stěžoval, že ho tlačí na prsách a blbě se mu dejchá. Já mu říkal, ať si dá pár dní voraz a pohoví si doma. Vždyť je v důchodu, že jó? Ale povídal, že je mu tady líp než doma samotnýmu. Vona mu totiž asi před půl rokem umřela žena, děcka neměli… tak asi chtěl bejt mezi lidma,“ pokrčil medvěd rameny a šel si ven zakouřit.

 

„Debilové, kreténi, to se asi posrali, ne? Jsou normální? Nejsou normální. To snad není možný?!“ brblal si Jirka a zametal sklo od rozbitých dveří. Nějak se musel zabavit, aby dočkal rána. Havrani přijedou pro mrtvého až po šesté, a obchod taky někdo musí zajistit. Rozbité dveře zastavěli zvenku dvěma lavičkami, postavenými na sebe,  a jeho tady nechali s tím mrtvým dědou.

„Prej na nehodu musej jet zkušení! Jsem já snad zkušenej na hlídání mrtvol? Nejsem! V životě jsem žádnou živou mrtvolu neviděl! Akorát ve filmu,“ odložil koště a rozhlédl se po nějaké židli. Židle by byla… stála kousek od ležícího dědy. Židle po dědovi. Ale přece tu nebude do rána stát.

Šel, vzal si ji a odnesl o pár metrů dál, kde se posadil.

„Dědo, vy jste mi dal! To jste si to nemoh‘ nechat na jindy?“ zašeptal vyčítavě směrem k mrtvole a chvíli bylo ticho.

„No jo, já vím, že nemoh‘. Že jste mi to neudělal schválně. Vono to akorát tak blbě vyšlo… moje první služba a vaše poslední. Máma by řekla, že to je život… takový střídání stráží. Moje máma toho vůbec namluví. Ale tady by mě teď neviděla ráda. Vona není nadšená, že jsem se dal k policii. Prej to je divnej život, a nic moc veselýho tu nezažiju. No, první služba… a do veselosti to má fakt daleko. Někdy mě ty ženský štvou, jak maj skoro pořád pravdu. Vás s tím, dědo, neštvaly? Hlavně matky. To jsou na pravdu specialistky,“ odmlčel se Jirka na chvíli, a dvakrát poposednul.

„Teda dědku, co vám to sem dali za židli? Tvrdý je to, kejve se to… a zimu tu taky máte jako v márnici,“ prohodil směrem k dědovi, aby si vzápětí uvědomil, co vlastně řekl.

„Nezlobte se, já to s tou márnicí tak nemyslel. To se jen tak říká. Víte co, já se nám jdu mrknout po nějakejch dekách. Mně je zima… a vy byste asi taky měl bejt něčím přikrytej,“ řekl Jirka a vyrazil po obchoďáku s tím, že si tam prostě nějaké dvě deky vezme a ráno je zaplatí.

 

Když přijeli medvěd s asketou, odklidili lavičky a vešli do vstupní haly, uviděli Jirku, jak leží vedle dědy.

„Ty vole, nespi! Vždyť vy tu s dědkem chrápete jak můj s mojou!“ strčil do Jirky medvěd.

„Vy jste se tu s dědou nějak skamarádili, ne?“

„A víš že jó?!“ odpověděl mu Jirka. A víc to nerozváděl. Proč někomu vyprávět, že tu s dědou propovídali skoro tři hodiny? Tedy povídal on, a děda poslouchal. A tak to vlastně bývá mezi kamarády. Když potřebujeme, tak nás kamarád vyslechne. Můžeme mu říct všechno, nic nemusíme tajit, za nic se nemusíme stydět. A on to tu dědovi všechno po pravdě povyprávěl. Že se ženil mladý, a žena se mu spustila, když byl na vojně. A tak se teď rozvádí a současně soudí o otcovství. Ne proto, že by na dítě nechtěl platit, ale pro princip, že není jeho. Ale že by svoje děti chtěl. A taky hodnou ženu, které by mohl věřit. I to, že k policii vlastně šel hlavně proto, aby začal nový život. Jinde a jinak, vzdálený od problémů doma. A jednou by rád byl technikem u kriminálky. Protože to není jen o nějakém focení a snímání otisků prstů. To je hotová věda… složitá, tajemná a proto krásná.

„Vidíš to, vole, já jsem ti to říkal, že si máš nosit na šichtu kafe,“ uzavřel to medvěd, a šel do auta pro svou velkou termosku.

Protože ono to opravdu vždycky nejde… zastavit se na kávu za děvčaty u pumpy.

 

 


74 názorů

NaNov2
03. 11. 2012
Dát tip

bmW: Děkuji, že jsi se zastavila a početla (myslím, že u mne poprvé) a jsem moc ráda, že i přes drobné výhrady se ti to líbilo. Díky :o)


NaNov2
09. 10. 2012
Dát tip

Baronko, tvá návštěva mě moc, moc potěšila. Děkuji ti


baronka
08. 10. 2012
Dát tip
Dobře napsané nenudné T

Janina6
08. 10. 2012
Dát tip

Tak pardon, díky za dodatečné vysvětlení zprávou - asi ještě spím, špatně jsem tě pochopila. Takže tedy nechceš soutěžit... snad příště :-)


Janina6
08. 10. 2012
Dát tip

Naopak, včas, budu teprve vyhlašovat začátek hlasování. Takže tě zařazuji do soutěže :-)


NaNov2
08. 10. 2012
Dát tip

Janina6: Na včasnou reakci na tvůj komentář jsem se dostavila jaksi opožděně :o)

Ale rozhodně děkuji, jsem moc ráda, že moje vyprávěnka někoho takhle zaujala, byť si myslím, že na nějaké "soutěžení" ty mé povídačky stěží kdy dozrají :o)


NaNov2
08. 10. 2012
Dát tip

reka: Děkuji za zastavení  a zanechaný komentář :o)


reka
07. 10. 2012
Dát tip

Fajn povídka. Dobře napsána. Víš, jak vysekávat obrazy a vynechávat zbytečnosti, což spousta lidí nezvládá. Například tahle scéna: "a pak se ramenem zapřel do velkých skleněných dveří. Jen se z vnitřní strany v zámku rozhoupaly klíče. Otočil se, chytil kovový odpadkový koš, který stál před vchodem, a hodil." Výborně ve zkratce popsáno, ne každý by zvládl takhle lehce zachytit akci, aby přitom působila živě a jasně.

Trochu mě zmátl přerod Jirky hned po téhle scéně, kdy začne nadávat. Jako by to byl někdo jiný. Mnohem víc mi k němu sedne to povídání si s mrtvým dědou o kus dál, scéna s dekami je milá, a závěr, který ten příběh propojí se začátkem, je hezký. Fakt fajn. Dialogy jsou místy možná trochu příliš takové starosvětské a úsměvně hovorové ("páč",  "prdlačku" - takhle už dneska moc lidi nemluví, možná leda, když hrají četníky v humoreskách), ale k té celé povídce to sedí.


Janina6
07. 10. 2012
Dát tip

Ahoj, dostala jsem návrh na nominaci téhle povídky do soutěže Povídka měsíce. Souhlasíš se zařazením?


NaNov2
05. 10. 2012
Dát tip
Pomerančová: Mám radost ze tvé návštěvy i zanechaného komentáře... děkuji :o))

Pěkně se to četlo. Přidávám se k mistrovi Květoňovi.:-)

NaNov2
19. 09. 2012
Dát tip
fereny: Děkuji za návštěvu i zanechaná písmenka :o))

fereny
18. 09. 2012
Dát tip
Mě se to jednoduše líbilo. *

NaNov2
18. 09. 2012
Dát tip
Tangens_Omega36:Děkuji, za tvůj obsáhlý komentář… a jak je mým nepříliš chvalným zvykem, něco z tvých rad velmi ráda akceptuji, a něco ne. Opakující se slova (zejména zmíněné “že“) je můj velký problém. Vím o něm, někdy vychytám, někdy ne. Snažím se vždy, ne vždy to ale vidím. Mohu jen doufat, že postupem doby to budu vidět lépe (pokud ještě něco napíšu… neb všechno co píšu je vždycky mé poslední a vždycky si říkám, že dál už ne). Kde to ale docela vědomě nechávám být, to je v přímé řeči – lidé to (ve velké většině) v reále „neřeší“, svou řeč „nečešou“ a věčné opakování stejných slov je nejběžnějším jevem v reálné hovorové mluvě. Někdo hodně opakuje stejné slovo, někdo má kilometrové věty, někdo „kouskuje“. Takže v tomto „přetvářím“ minimálně. Je to, myslím, o hledání toho optimálního – jak by to mělo být „napsané“ (správně, a aby to nedrhlo při čtení) a přitom to ještě zůstalo autentické. Občas totiž něco čtu, nejspíš to nemá stylisticky chybu, čte se to krásně… a mě ťukne, že takhle by to průměrní lidé v běžném „provozu života“ z pusy nevypustili. Je to pro mě „umělé“, a tím to pro mě ztrácí. Pokud se týká obsahu… o policajtech jako o pekařích… je-li to o policistech, nemusí to podle mého být nutně akční (plné napínavých konfliktů). On totiž reálný život policistů ve většině není akční (dokonce i ti u zásahových jednotek většinou nejsou v akci, ale naprosto nudně, nezáživně se na ni připravují). V každém případě ti moc děkuji za moudrá upozornění na nedostatky v textu. Jakmile mi to čas dovolí, budu na textu ještě pracovat… a radami tvými, Lakrov a Ráška se nechám vést. A jen dovětek k tvému druhému komentáři: Pana Květoně tituluji „mistrem“. Myslím, že to vyplývá mimo jiné (ale zdaleka nejen) z našich vzájemných vztahů (byť jsme se osobně nikdy nepotkali a nepotkáme) a z naší předchozí vzájemné komunikace v komentářích (což je zjevné jemu a mně, ale méně někomu, kdo naši předchozí komunikaci nezná). Myslím, že vím, proč pana Květoně takto tituluji. Myslím že pan Květoň ví, že to plyne z mé (nikoli bezuzdě nekritické) úcty k němu, a že to právě takto přijímá. Můžeš na to mít pochopitelně svůj názor, já ho plně respektuji, a dovolím si také stát za svým.

NaNov2
18. 09. 2012
Dát tip
Sharik: Děkuji za zastavení, potěšilo… ale román určitě nechystám :o)))

NaNov2
18. 09. 2012
Dát tip
Janina6:Jsem moc ráda, že sis našla čas a přečetla. Připomínky vnímám, i když tu pořád o něčem diskutuju, takže to tak moc nevypadá… to jen že ten komentář jsem schopna napsat polospící v pět ráno, ale pracovat na textu v té době nezvládám. Bohužel i ten komentář až po x dnech :o)

Janina6
14. 09. 2012
Dát tip
Pokud jde o připomínky, byly by hodně podobné těm od Ráška, takže nebudu nosit dříví do lesa :-) Jinak se to čte jaksi zvolna, není to skutečně pojato moc akčně - ale na rozdíl od Tangense mi to nepřipadá nutně jako chyba. Pořád si totiž představuju, že by tohle mohla být součást nějaké povídkové sbírky, nějakých těch "Policajtských historek", a že by tohle byla jedna z těch klidnějších částí, kde si čtenář "vydechne" a třeba se jen zamyslí, pousměje, pokýve hlavou... Jako kontrastní část k nějakým dějovějším a napínavějším. V tom případě bych s ní byla celkem spokojená.

sharik
14. 09. 2012
Dát tip
perfektní! super příběh, skvěle napsanej, jestli je to úvod románu, koupim si ho :))

NaNov2
14. 09. 2012
Dát tip
filemon: Děkuji za návštěvu u mě :o))

NaNov2
14. 09. 2012
Dát tip
Garth: Já bych byla moc ráda, kdyby lidi měli ten reálný obraz (a ten se pochopitelně získá hlavně v reále, ne v povídkách... a také z více a ne jen jedné zkušenosti). U policie jsou lidi jako kdekoli jinde. Někteří mají vystupování a vyjadřování, že by jeden vykvetl (o písemných projevech ani nemluvě... to je kapitola sama o sobě :o))... ale nakonec je to o tom, jestli ví, co má dělat, když o něco jde, jestli dobře reaguje na nestandardní situace a ty stresové zvládá, a jestli si uvědomuje, že je to práce "o lidech" - proto se v mé povídce ten medvěd zvedne z auta a jen nemávne rukou, když nováček nehlásí, co hlásit má, proto okamžitě reaguje a rozbíjí dveře...ale taky o "svém" hlídacím dědovi na "svém" rajónu něco ví... i když se jinak projevuje spíš jako hulvát ne zrovna na úrovni v ledasjakém směru. Nejsou tam samí skvělí se všemi NEJ, jak bychom si přáli. Jsou tam lepší i horší. A my bychom taky na druhou stranu měli vědět, co po nich vlastně chceme. Z reality pochopitelně vycházím... ale není to naprosto reálný popis (to bych ani nechtěla)...já jen píšu vyprávěnky :o))

NaNov2
13. 09. 2012
Dát tip
guy: ... já to čtu, a normálně tě vidím, jak tam usilovně řveš a současně citově vydíráš všechny dospělé kolem :o))) Jo, začátky jsou složité... a většinou i pro ty kolem... ale to jako začátečníci samozřejmě v tu chvíli nevidíme. Obvykle nám to dojde, až když máme "na krku" jiného začátečníka :o)) Děkuji :o))

NaNov2
13. 09. 2012
Dát tip
Rášek: Díky moc! ... a současně s tebou odesílám poděkování i pro Lakrov. Mám o blížícím se víkendu o čem přemýšlet... s něčím pohnu, s něčím možná ne. Jsem ráda za takovou kritiku... je to konkrétní, rozumím tomu, můžu to přijmout, a s něčím můžu třeba i polemizovat :o)... je to o něčem. Děkuji za čas i zájem vás obou :o)

NaNov2
13. 09. 2012
Dát tip
Magorovo Wuhu: Děkuji za zastavení i zanechaný komentář :o))

filemon
13. 09. 2012
Dát tip
Dobre sa to čítalo. T*

Garth
13. 09. 2012
Dát tip
Nerealistický mi přijde asi hlavně ten začátek, takovej "humpoláckej" rozhovor ze strany zasloužilých kolegů a i ta reakce nadřízeného na aktivního policajta. Samozřejmě je možné, že jsem mimo realitu já a tohle je skutečný obraz český policie.. a proto se mi to zdá nerealistický:D

guy
13. 09. 2012
Dát tip
Věci, co jsou poprvé, se dobře v paměti fixují, to asi funguje každému, co někdy něco začal. V tomhle směru nejsem výjimkou, akorát nástup do mateřské školky si dobře nevybavuju, ale znám jej z vyprávění. Pro zúčastněné asi kor moc příjemný nebyl, když krátké přestávky mezi neutuchajícím řevem byly vyplňovány strohými výroky o tom, že stejně vyskočím z okna. Později ve věku dospělosti jsem zaregistroval, že okna té budovy jsou opatřena mřížemi, ale jestli jejich montáž nějak souvisela s mým dočasným pobytem, po tom jsem nepátral. Děkuji za zprostředkování zpříjemnění čtvrtečního pošmourného dopoledne, jen ještě dodám, že při Jirkově dosavadní životní rekapitulaci se mi mimo jiné vybavila hezká písnička Wabiho Daňka, kterou si zřejmě dám posléze jako dezert :-)

Lakrov
13. 09. 2012
Dát tip
Pro Rášek: Díky za dodání názoru cynika :-) (chyběl by tu). Slovo policajt považuji dnes (narozdíl od časů před 20 lety) za běžné, slušné označení strážce pořádku (ale možná se mýlím, nepřicházím s nimi příliš do styku). S poukazováním na nedostatky v přímých řečech, jejich slovosledu, souhlasím a líbí se mi návrh "zkusit si je přeříkat nahlas" (dělávám to :-) ). Živá mrtvola se mi taky líbila. Není sisce originální (replika "...vypadala jako živá, vlastně mrtvá..." už byla užita /nejméně/ v jednom dětském seriálu ze 70. let 20. století), ale oposlouchaná není; zaslouží "renesanci". Interpunkce... je-li si někdo jistý, ať nakreslí čárku; ostatním zbudou kosočtverce :-)) (Pardon) Těším se na příští, podobně konstruktivní setkání :-)

NaNov2
12. 09. 2012
Dát tip
F9: Děkuji za zastavení i písmenka v komentáři... a život se snažím brát jaký je (někdy je i s drsnějším povětřím :o)))

NaNov2
12. 09. 2012
Dát tip
Juno: Děkuji, že jsi přišel...jsem moc ráda, že se ke mně vracíš.

NaNov2
12. 09. 2012
Dát tip
Garth: Docela mě mrzí, že se ti jeví, že povídka nepůsobí realisticky... ale na druhou stranu, je to POVÍDKA, takže já to cítím tak, že by neměla být plně "realistickým popisem". To by pak spíš byla "úředním záznamem"...a ty já umím bezpochyby psát mnohem lépe než povídky :o)) Nevím docela přesně, co se tobě a edovi jeví nereálné... jestli to, že policajti znají lidi na svém rajónu nebo to, že někdo mluvil na mrtvolu. Jak jsem pochopila, tak je eda nejspíš policajt (viz.jeho dnešní komentář v 10.45) - protože jen jako policajt by zřejmě mohl mít pocit, že ví, co by byl nebo nebyl schopen jiný policista vyslovit, a snad by mohl mít i pocit, že neznám reálie a přesto je popisuji. Pokud to tak je, pak jsou prostě jeho a mé životní a zejména pracovní zkušenosti různé. Dělala jsem v tom téměř 15let, ale to pochopitelně neznamená, že mám přes to "patent na rozum"... mám prostě své vnímání a svůj náhled. Chápu, že někdo (i kdo ty reálie zná třeba s delší vlastní zkušeností) může mít náhled jiný, a já mu ho rozhodně neberu. A jen závěrem… nemějte nás za blázny, ale policajti mluví na „své“ mrtvoly docela často :o)) (Ale proč… to už by bylo na povídání příliš přesahující únosný „rozsah“ komentáře)

NaNov2
12. 09. 2012
Dát tip
Janina6: Budu moc ráda, pokud se vrátíš... a s časem bojuj jen přiměřeně... on je to děsná potvora a pořád vítězí :o)))) (Tedy alespoň mně utíká o to rychleji, o co urputněji se ho snažím dohnat)

NaNov2
12. 09. 2012
Dát tip
Adriana Bártová: Přečetla jsem tvůj komentář...a i kdybys nenapsala, že ti to není úplně cizí, je to v tom čitelné... kdo v tom nějak není, ten by asi sotva použil formulaci "jak to chodí v noci na autě". Děkuji, že jsi se u mě zastavila, i za komentář:o)))

Janina6
12. 09. 2012
Dát tip
Lakrov, díky za avi, já NaNovku čtu ráda, ona to ví :-) a sem se vrátím, jak budu mít víc času, který mě teď tlačí jak malé boty...

NaNov2
12. 09. 2012
Dát tip
takjinak: Pokud se pobavil někdo, komu tohle téma je docela známé, tak jsem snad příliš "neujela". Ta nespisovná řeč mi hodně dobře jde tzv. přes hubu, ale přes klávesnici už to není ono :o)) Děkuji moc :o))

NaNov2
12. 09. 2012
Dát tip
Diana: Teď mám trošku obavy, abych tě nezklamala... ale snad se mi ještě zadaří nějaká písmenka poskládat. Děkuji :o))

NaNov2
12. 09. 2012
Dát tip
Zuzulinka: ... a z toho mám radost. Děkuji :o))

NaNov2
12. 09. 2012
Dát tip
macecha: Děkuji za zastavení, takové hodnocení od tebe mne potěšilo :o)

Garth
12. 09. 2012
Dát tip
Povídka není zlá, ale eda má pravdu, že to nepůsobí realisticky. A když v tom tohle kouzlo není, tak je to tak nějak o level níž... A souhlasím že kdyby to bylo na pokračování, tak to může bejt docela úspěšný. Nevěřím že i ten nejzarytější intelektuál se občas nepodívá na nějakou soap operu :) btw eda mluví jak dlaždič, ale jestli se nepletu tak jedinej dal nějakej kritickej podnět.. bych ho toleroval ajko, nejsme přece bonzáci, ale ándrgraundové podsvětí opravdové tvorby! :D

Lakrov
12. 09. 2012
Dát tip
Při pročítání komentářů vyvolaných mým avízem se pozastavuji nad reakcemi nicku eda.maznak.cempirek, na nichž není ani tak překvapivý obsah (hulvátů je na netu habaděj), ale spíš fakt, že se zmíněný nick k povídce, od níž si nepřál dostat avízo a nelíbila se mu, opakovaně vrací. Že by to s tím nelíbením nebyla tak úplně pravda? Nebo se jedná o spontánní projevy závisti? Avízo mu, když si ho nepřeje, neposílám; pošlu jej místo toho některému z Adminů, ať posoudí, není-li jednání zmíněného nicku v rozporu s pravidly. Autorovi přeju dostatek trpělivosti s podobnými individui :-)

moc ráda jsem četla, jednoduchý příběh, příjemně a mile vyvedený, myslím, že máš k této profesi blízko, protože obyčejní lidé nevědí, jak to chodí v noci na autě! takže i za tohle tip, též mi to není úplně cizí, a díky za avízo, AB, T*

Jen jsem si přečetl dva řádky dialogu přímé řeči, stačilo, použité tam úsloví by dnešní policajt nevyřknul, neznáš reálie a popisuješ. Takže ještě jednou pro toho tvého Lakrova, ať jde propříště s jeho vzkazy do řiti.

Diana
12. 09. 2012
Dát tip
Výborná věc! Dávám si tě do oblíbených. Nerada bych o tutu četbu přišla, takže, Lakrove, díky za avi!***

Zuzulinka
12. 09. 2012
Dát tip
ráda jsem si to přečetla*

macecha
12. 09. 2012
Dát tip
dobře napsáno ... T***

NaNov2
12. 09. 2012
Dát tip
eda.maznak.cempirek: Za avizo se pochopitelně omlouvat nebudu, když nebylo ode mne. Každý čteme něco jiného a píšeme jinak, takže tvá návštěva u mne ti přinesla alespoň jedno poznání - že ten můj druh psaní tebe jako čtenáře neoslovuje. Hezký den :o))

Di už s těma avízama do prdele! Mě tenhleten druh sráčovského psaní při zdi naprosto nezajímá.

NaNov2
12. 09. 2012
Dát tip
brackenridge: Děkuji za přečtení i komentář, tvá návštěva mě potěšila :o))

fakt bezvadny. dobre se to cetlo, ty primy reci jsou spadny. hezky vypointovane. T

fakt bezvadny. dobre se to cetlo, ty primy reci jsou spadny. hezky vypointovane. T

pedvo
11. 09. 2012
Dát tip
Lakrov - NaNov je zřejmě spíš doma tady, ale svá díla vkládá i na "Pište povídky." Já jsem své první čtenáře našel na PP a tam také píšu komentáře k její tvorbě. Mám na ni stejný názor, jako zřejmě máš i Ty, proto se vůbec nedivím Tvému avízu. Můj komentář k jejímu dílu: "NaNov - Tak bych řekl, že jsi narazila stejný soudek v jiném místě a ono to tam teče stejně dobře. Každé Tvé vyprávění něco dá." Jistě Ti mé vysvětlení stačí.

Lakrov
11. 09. 2012
Dát tip
To, co ti chybí, jsou možná čtenáři. Zkusme několik avíz... Nezájemci nechť mi odpustí avízo.

NaNov2
11. 09. 2012
Dát tip
8hanka: Děkuji, že jsi se zastavila, a jsem ráda, že se ti líbilo, i když je to takové otřepané téma. Zážitky z prvních služeb se totiž mezi policisty vypráví s velkou oblibou, některé se stávají skoro legendami... ale je to asi docela pochopitelné, protože každý z nich měl tu svou "první službu" (nebo jinou v pořadí, ale takovou, která ho nějak "dostala do kolen" jako první). I já si budu pamatovat vždycky svůj první výjezd a navždycky mi zůstane v hlavě moje první mrtvola. Až časem si člověk uvědomí jak moc se v tu chvíli hraje o to, zda u toho zůstat či odejít. Děkuji :o))

NaNov2
11. 09. 2012
Dát tip
renegátka: Děkuji moc :o))

NaNov2
11. 09. 2012
Dát tip
Lakrov: Děkuji a nad vším popřemýšlím. Pokud se týká toho případného "pokračování"... tak já píšu tak pomalu, že než by se mi něco zadařilo, tak už by si nikdo tohle nepamatoval :o)) Ale píše mi i renegátka ve svém komentáři, že by to možná nebylo špatné, takže rozhodně rovnou netvrdím, že to tímhle kouskem nutně musí skončit. Děkuji :o)

NaNov2
11. 09. 2012
Dát tip
Květoň Zahájský: Pochvala od takového mistra jako jsi ty potěší... a neboj, já nezpychnu... možná dostanu jiný nemoci, ale myslím, že budu vždycky vědět, ve kterém koutku je moje místo :o) Děkuji :o)

8hanka
11. 09. 2012
Dát tip
vsetko uz bolo povedane, vynimocne dielo, brilantna rozpravacka:)*

renegátka
11. 09. 2012
Dát tip
Souhlasím s Lakrov, byl by to dobrý začátek něčeho většího.Pozoruhodné dílo.

Lakrov
11. 09. 2012
Dát tip
Dobře napsané. Ač to zpočátku vypadá, že přijde další akční příběh (máš jich tu několik, nemýlím-li se), začne tahle povídka od určitého momentu dávat jakýsi hlubší smysl (říct, že má "morální poslání" by asi působilo afektovaně). Mám pár výhrad (myslím že právě dvě): V jednom místě mám při čtení pocit, že text sklouzl do příliš "popisného tónu" (celý odstavec: "...Večer začal klidně...) Z doktorova monologu (možná jen mně) není jednoznačně patrné, jaká byla diagnoza. "Konečnost" té diagnózy nepřímo vyplývá z věty, že si doktor šel ven zakouřit; přidat do té věty ještě jedno, dvě slova nebo změnit někde přítomný čas na minulý, bylo by vše jasné a vulgarizmy (nekritizuji je), jimiž je zahájen další odstavec, by nebyly (vzhledem ke korektnosti a spisovnosti ostatního textu) tak překvapivé. Ale tyhle drobné nedostatky nesnižují sílu závěrečného "rozhovoru", který by -- být tahle povídka "pilotním příběhem" seriálu -- mohla být vstupenkou a zároveň návnadou pro ochutnání dalších dílů.

Povídka skvělá a báječná. Děj plyne, je plný životních mouder, humoru i napětí, a text se nehemží chybami. Mohl bych v superlativech pokračovat, ale ty bys zpychla. ((-:

NaNov2
11. 09. 2012
Dát tip
srozumeni: Děkuji za "časněranní" zastavení :o))

srozumeni
11. 09. 2012
Dát tip
Jako vzdy super,precteno jednim dechem...***

NaNov2
11. 09. 2012
Dát tip
Petr: Děkuji :o)

Petr.II
11. 09. 2012
Dát tip
*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru