Úzkost...

ta bílá stěna má v sobě tolik

a vím, že bych ji mohla sledovat hodiny

tady - z mýho místa, místa šedi; nehybnosti; viny

zapadlá mezi polštáři a krabičkami od cigaret

jsem svázaná nití, modrám znova a znova

v hlavě po atentátu a neschopnost slova...

! jít a nazout boty, jít!

když není síly ale, ani k tomu

apatie, úzkost, tmavá obloha

světlo v nedohlednu a z výkřiku jen ozvěna...