NENECH TAHAT PIČU ZA ŠULIN

Alexandr byl sám.

Alexandr byl sám. Neměl žádnou holku. Ženy se ho štítily, protože byl škaredý. Neviděly však jeho nitro, které bylo krásné a poetické. Psal básně a publikoval je na internetu. Je jen logické, že chtěl pro sebe získat partnerku, kterou by mohl milovat. Obětoval by jí celý svůj život.

Seděl na posteli a měl depresi.

„Takhle to dál nejde,“ řekl mu šulin.

„A co mám podle tebe dělat?“ pronesl zdrceně Alexandr, pročež dodal: „No jen se podívej, jak vypadám – jsem zrůda!“

„Vem si ženu násilím a neštiť se být brutální. Věř mi, líbí se jim to,“ navrhl mu jeho pohlavní úd a ztopořil se.

Alexandr přemýšlel: Buď si ho vyhoním a nebo ho poslechnu. Jsem panic a přirozeně chci sex vyzkoušet. Odebral se tedy do parku a tam přepadl hezkou středoškolačku. Serval z ní šaty a znásilnil ji. Recitoval jí při tom romantickou poesii. Sedmnáctiletá Akné Vodičková absolvovala svůj první orgasmus. Byla z toho v šoku.

Slezl z ní a zeptal se ji:

„Nechtěla bys se mnou chodit?“ Protože nereagovala, pokračoval: „Jsem jiný, než jak to vypadá. Jsem citlivý a něžný. Uvidíš, budeš se mnou šťastná. Snesu ti modré z nebe!“

Nevěřila mu. Utekla. Díval se za ní, dokud mu nezmizela zcela z očí. V tom okamžiku na něj dolehl neskonalý smutek, jenž ho počal surově trýznit. Jeho čurák se však cítil maximálně spokojený.

„Měl bys to spáchat ještě jednou, věř mi, cítím jak moc jsi nadržený. Radím ti dobře, ejakuluj do vagíny co nejdříve. Je mnohem lepší než ruka,“ ozval se mrdák, jehož špička byla skropená semenem a dolepená od sekretu.

Alexandr se na něj rozhodl dát. Rozhlédl se kolem sebe. Naštěstí se zde vyskytovala velká spousta vysoce atraktivních dívek.

Alexandrovi bylo 35 a líbily se mu hlavně adolescentky. O holky nad dvacet neprojevoval prakticky žádný zájem. Konečně mu padla jedna do oka. Přišel k ní a pověděl jí:

„Pojď, ošukám tě.“

Li-mu uměla karate a dala mu pořádnou nakládačku. Aby toho nebylo málo, vyřezala mu břitvou na obličej velký kosočtverec, pročež mu uřezala penis.

„Takové, jako ty, fakt nemusím!“ Po těchto svých slovech mu strčila toho jeho pinďoura do pusy. Nakopla ho nártem do žeber a odešla.

Alexandr umíral v hrozných bolestech. Zasloužil si to. Li-mu měla schůzku se svým přítelem Lupínkem. Potkali se na svém obvyklém místě, na popravišti. Políbili se a jali se mezi sebou živě konverzovat. Mluvili o všemožných blbostech. Ustali s tím teprve až v posteli. Jakmile se oba udělali, tak mu řekla:

„Představ si, dneska jsem byla málem znásilněná.“

„Kým?“ zajímal se Lupínek. Zapálil si Rakovinu a nabídl i jí. Přijala. Kouří a ona tedy spustí:

„Fakt odpudivý zjev. Nevím jak byl starý, snad něco přes čtyřicet. Těžko odhadnout, ale jestli jsi viděl Sloního muže Davida Lynche, tak přesně tak vypadal. Kurva, fakt humus,“ odplivla si na zem.

„Pičo, copak nevíš, jak si, do prdele, potrpím na čistotu?!“ vykřikl popuzeně Lupínek a ohnal se po ní rukou. Chtěl ji udeřit pěstí do obličeje.

Zlámala mu vaz, okradla ho o veškerou hotovost a šla si najít nového partnera. Prohlížela si muže, ale dlouho ji žádný nezaujal. Žádný se jí nezdál dost přitažlivý. Ale především zatím každému scházelo charisma. A na to si ona potrpěla. Chtěla, aby její druh byl originální osobností.

Už se chýlilo k půlnoci, když ho konečně spatřila. Zvracel opřený o kandelábr a vypadalo to, že je snad i dokonce pochcaný a posraný pravděpodobně taky. Počkala až s tím přestane, pročež se ho zeptala:

„Hele, jsem volná, nechtěl bys mě píchat…? Zaujal jsi mě na první pohled, ty budeš jistě intelektuál.“

Přemek měl skutečně vysoké IQ a co se vzhledu týče, vypadal fantasticky. Připomínal démona, čemuž dopomáhala i stylizace jeho oděvu, jež spadala tak někdy na konec 19. století. Jeho pohled byl ďábelsky uhrančivý a nestoudně smyslný. Li-mu se mu líbila. Otázal se ji:

„A kde si to míníš rozdat?“

„Copak ty nemáš byt?“ reagovala mírně udiveně. „Snad nejsi dokonce bezdomovec? To by mě vážně naštvalo.“

„Bydlím u rodičů.“

„Tak jdem tam.“

Dovedl ji do svého pokoje. Svlékli se a zamrdali si. Bylo jim spolu dobře. Oba byli mladí a postrádali jakékoli ideály stran své budoucnosti. Věděli, že v tomto světě je nic dobrého nečeká.

 

20. září 2012

Petr Měrka

---