Strašně, ale strašně dobré. Takovým až..jak to říct..pitomým způsobem. Jak lusknutí prsty. Je to tam a netřeba zbytečných keců. A motiv, co si každý stokrát odžil o bez psa...*
Myšlenka tam je a vcelku mě pobavila. Ale jinak jsem se celou dobu nudil, nemá to šťávu ani šmrnc, prostě jen všechno pracuje pro závěr, ne pro text, jako takový.
Jak bylo řečeno, i podle mě to tak je, mnoho povyku pro nic.
Upřímně a to bez jakýchkoliv servítek... Mne tato báseň nechala zcela vlažnou....
Mi přijde jako vypjatě osobní pokus o neosobní oslovení monogramistu ...
Líbí se mi jak je jednoduše, prostým, civilním jazykem vyjádřena rozpolcenost pocitů, kterou na pozadí cítím. Jednak výčitky z vlastního selhání v určité situaci, jednak nejistota jestli jsem vlastně nejednal správně...*
Což není zas až tak jednoduché, když jsi nic nepublikoval.
Já si zas na základě toho, jak jsi přistoupil k diskusi, čtu tebe.
Dobře. Beru. Já řekl svůj názor, ty svůj. Tak je to správné. Neříkám, že umím číst, či že umím číst tebe. Příjdu jinde k jiné tvé básni a budu ji číst trochu s ohledem k tomu, cos mi napsal tu.
Hezký den.
Oldřich: Bude to možná vypadat jakože si vymýšlím omluvy pro všechno, ale to místo, o kterém mluvíš je v podstatě vrcholem básně, pointou. Právě to přidání "v dáli" přidává k významu ironii, působí dojmem absurdní citace toho, jak byla ta situace v minulosti pojmenována a já k ní odkazuju sarkasticky, schválně v nepřirozené jazykové poloze. Tak fungje sarkasmus: řekne se něco vážně a autenticky, ale v pozměněném kontextu, ve kterém to vyzní nepřirozeně. K tomuto principu se odkazuje i úplný závěr, kde opět jakoby cituji dřívější pojmenování celé situace, za kterým sám nestojím: "kro právě ohrozil jeho výcvik".
"když jsem okřikl tvého psa,aby se v dáli nerval."
Vezmu jen tohle, ale myslím, že by se to z části dalo aplikovat i na zbytek textu. Tys neokřikl toho psa, aby se nerval v dáli. Tys ho okřikl, aby se nerval obecně. Nevadilo ti, že se rve v dáli, ale že se rve. Vím, že je to taková drobnost, ale byla tu vyzdvihována sterilita, nebo jak tomu říkaj místní redaktoři a já si myslím, že právě taková sterilita (nebo aspoň jak se mi to jeví, či tváří) musí být až neuroticky přesná ve vyjadřování. Což tu jaksi není. Nevím.
Těší mě samozřejmě fakt, že tu nepředvádíš žádnou poetickou estrádu, jako řada ostatních, ovšem to je možná málo...
Jsi zatvrzelý a chováš se iracionálně. Ale máš pravdu v tom, že si každý může udělat obrázek sám. Jsem rád, že ses bavil aspoň do minulého komentáře, já se tvými výmysly nebavil ani chvilku.
příliš poslušný pes se plete mezi nohama jako kočka
je to něco mezi pamlskem a pomočením
v přítomnosti pána
Milý jirko, na tohle už ti reagovat nebudu, to už mě nebaví. Nerad se opakuju. Kdo si diskusi přečte, pochopí sám, ale pochybuju, že to někdo vůbec bude číst.
Autentické to není, ale snad mi nic nevypadlo, přes prvotní rozladění a jím způsobené "okno" jsem nakonec kupodivu asi o něco výřečnější (tak snad tě to neuspí):
Ne, text nepovažuji za srágoru, vyvodit to lze jedině naprosto chybně. Jsou snad veškeré texty, které nejsou hodny tvé pozornosti a výběru srágory? Protože to bych mohl hloupě vyvovozat já. Je to přece tvé slovo. Takové, které nemůže vystihnout, co jsem skutečně napsal. Navíc slovo nepatřičné, protože není v souladu s mým vystupováním a reakcí u této básně. Takové iracionální závěry si proto raději nech ve své hlavě. Jsou to zjevné fauly, jak ty říkáš.
"Poukazuješ na to, že takových textů uchopených jednotlivě je možné napsat tucty." - Tomuto říkám hrubé nepochopení věty: "Takových básní, o kterých můžu planě napovídat, co v nich všechno je skrytého, najdu opravdu hodně." Přijde mi, že sis to celé vzal osobně a vztáhl na svou snahu o poetické sebevyjádření. Jenže tak to není, měl bys lépe číst, když mě chceš obviňovat z manipulace, které se sám dopuštíš. Ta "kritika" byla namířena úplně jiným směrem. Že nejsi schopen, nebo nechceš pochopit širší souvislosti toho, co jsem napsal (a nejde jen o určitou výtku redaktorování, ale také o tvé dřívější názory na veřejný publikační prostor vs. redaktorství, zmínil jsem tu také názor egila - když nic jiného, mohl by sis vážit toho, že to sleduji a reflektuji, a podle toho se mnou jednat)... no nebudu se na tom snažit něco změnit, protože se nechci opakovat (však lze si zovu přečíst). Vzal sis to, do čeho se dalo píchnout, což není ani trochu konstruktivní. Ostatní jsi nechal ladem. Věř mi, že nevím, jak vnizkl výběr Eli.Benett. Kdybych to věděl, nevyslovil bych tady svůj dojem, který svou logiku má. A taky nevím, jak za ni můžeš mluvit. Tohle prostě není fér, skutečně si to příště nech ve své hlavě, jak už jsem napsal. Ale dejme tomu, že bys měl trochu pravdu. Je potom nutné reagovat, jak jsi sám napsal, podrážděně, je nutné oplácet stejnou mincí, je to obhajitelné? Není. "Já jsem byl zlý, protože (jsem se domníval, že ) ty jsi byl zlý dřív." - To je dětinské.
V posledním ostavci se velmi pleteš, protože mě jen chytáš za slova ("neargumentoval jsem"). Nebudu to ale rozebírat, protože nechci jít do dalšího konfliktu. Pouze říkám, že nevím, k čemu jsem se měl "obecně kriticky" vyjádřit. Také si po sobě čtu, co jsem tu napsal a nevím, čím jsem měl urážet. Vytvořil jsi tu jakési nitky, které neexistují. Možná to souvisí s tím, že tě dosti zajímalo, spíše než to, co píšu, kdo jsem, a zdá se, že tě ta nejistota svým spůsobem tíží. Nechci se tě dotknout, jen hádám, snažím se pochopit tvé jednání. Měl bys ale vědět, že i kdybych byl jeden z těch, o nichž mluvíš, stále by to, co jsi napsal, mohlo působit jako urážka. Pokud vím, oba vystupují zcela odlišným způsobem. Další pod pás. Víš, čím bys mě příjemně překvapil? Kdybys na mě reagoval úplně opačně. Přiznám se, že mě ale překvapilo, že ses vůbec ozval. Jak už jsem uvedl, vysvětluji si to tím, že sis mé komentáře vztáhl celé na sebe. Mohu se samozřejmě plést.
Zopakuji ještě (jen) jednu větu (protože se jinak vážně nechci opakovat): "Nechápu, proč se před uživateli takto neustále shazujete." Zkus se k ní vrátit, a k tomu, co bylo napsáno před ní, a podívat se na to z jiného úhlu. Jestli se ti to povede ovšem nepotřebuji vědět, protože v takovém případě se to projeví, ačkoli to třeba já sám nepostřehnu. Na závěr se omouvám za tu zmínku o tom, že se rád hájíš. To je jediné, co nepovažuji ve svých komentářích za úplně v pořádku, ačkoli - věř mi - zle jsem to nemyslel. (Může to někdy působit úsměvně, ale není nic špatného na tom, když se někdo hájí.) Přeto si uvědomuji, že tě to mohlo popudit, že jsem to nenapsal správně, vhodně. Jenže víc tu opravdu není, vymyslel sis to. Neznám způsob, jak tě o tom přesvědčit. Snad jedině sám nepodléhat podráždění a jednat uctivě.
Tak bohužel se mi ztratil komentář, který jsem psal asi půl hodiny. Zkusím to znovu, ale už to nebude ono. Později.
"Měl bys tedy připustit, že náhodnému čtenáři text neřekne vůbec nic." Text tě neoslovil. Přivádí tě na myšlenku, že 90% zlatého výběru nemá význam. Poukazuješ na to, že takových textů uchopených jednotlivě je možné napsat tucty. Z toho lze myslím usoudit, že text považuješ za srágoru a to jak z vlastního hlediska (neoslovil) tak z hlediska obecného (základ pro úvahu o bezcennosti ZV a zařazení básně do kontextu básní, o kterých lze napovídat co vše je v nich skrytého). Argumentace, kterou jsi k tomu došel,je manipulativní - tedy vytváří dojem, že je argumentací, ale ve skutečnosti je jen čistým soudem bez argumentace, což je faul. Nelze se proti takovému soudu přímo bránit, protože se nezakládá na argumentech. Fauly se nedělají, proto i má myslím že adekvátně podrážděná reakce. Tys totiž byl hrubý první.
Uznávm, žes mohl nepochopit, jak Elilin výběr vznikl - i když se mi tomu nechce věřit.
Pak se ti omlouvám za přitovníní k Marvinovi a Juicovi - pokud nejsi jeden z nich, může i to přirovnání působit jako urážka, to uznávám. Nicméně ta část o manipulativní (ne)argumentaci trvá.
Sám píšeš, žes neargumentoval. Vyvozovat nebo naznačovat obecné soudy bez argumentace ale není v pořádku - o tom mluvím. Když nechceš argumentovat, nemůžeš se ani obecně kriticky vyjadřovat, aniž bys tím urážel.
Můj způsob argumentace je manipulativní. Aha, tím to smeteme. Byl jsem pouze upřímný. A mimochodem, neargumentoval jsem ničím proti ničemu, protože jsem se necítil v konfrontaci. Dost jsi mě naštval, protože se srozhodl, že mě budeš urážet. Jdi se vycpat.
Tvůj druhý odstavec nedává v kontextu smysl. Jen je z něho patrná tvá naježenost. Bohužel je zřejmé, že jsi psanému neporozuměl. Čili nemá smysl, abychom se dál bavili. Já nemám náladu tady házet bláto, hoď si sám, lidí, kteří si to "nejspíš zaslouží" jsi tu vyjmenoval dost. Jejich projev není podstatný, patří do jednoho pytle i se mnou.
Právě to, že je báseň samostatná, je mi naprosto jasné. Měl by sis být vědom, že šlapeš po vlastních slovech: "Redaktoři znají kontext mých dalších textů, působím tu už přes deset let."
A ještě jedna věc. Názor nikoho jiného jsem zde nediskvalifikoval. Pouze jsem polemizoval. Není-li ti to po chuti, tak buď raději zticha. A podivit se snad není trestné, no kdybych to napsal jako ty - není snad třeba mě za něj diskvalifikovat. Trvám na tom, že nerozumím udělení výběru od Eli.Benett. Zda-li je to tobě nebo jí trapné a zda má být, už není moje starost a ani nežádám vysvětlení. Ale obvykle platí pravidlo o potrefených.
Jo a ještě něco k tobě. Jsi redaktor a podsouváš mi tady, že "co teď píšu já neznamená, že bys nemohl mít ty pravdu v tom, že je to třeba srágora". Kde jsem napsal cokoli o srágoře, ty spravedlivý? Stějně tak mi podsouváš, že vím, že se Eli.Benett vrátila a dala výběr. Jak bych to asi tak mohl vědět? Když to udělala, mohla připojit nějaký nový komentář, aby ostatní byli v obraze a nemuselo k této trapné konfrontaci dojít. Jak už jsem napsal. Jdi se vycpat. Možná jako redaktor jsi do jisté míry erudovaný v poezii, ale chováš se vážně hrozně. A já že jsem manipulativní.
K tvé básni jsem pouze napsal, že mě neoslovila, nebudu ji proto hodnotit. Kritiku bys stejně podle všeho nesnesl.
Vzhledem k tomu, že sprostě nenadáváš soudím, že nebudeš johnny joint ale spíš marvin - teda pokud nejsou jeden a ten samý. A třeba seš někdo jinej, to je fuk, tvůj způsob argumentace manipulativní. Ale zrovna nemám moc co dělat (nebo jak ty říkáš, rád se hájím - fakt mě to někdy baví), tak chvíli budu protiargumentovat i když je mi z dosavadního průběhu diskuse jasné, že to k ničemu nebude.
Nikde není psáno, že je třeba v komentářích reflektovat má předchozí díla. Takový požadavek je hloupý. Zkrátka nemáš jak posoudit, jestli mne lidé mají načteného. A to i proto, že tato báseň je zcela samostatná a lze ji tak i komentovat. Můžeš mít jiný názor, to samo o sobě ale není argument pro diskvalifikaci jiných názorů - stejně jako co teď píšu já neznamená, že bys nemohl mít ty pravdu v tom, že je to třeba srágora. Co se Elil týče, je to jednoduché - což ty samozřejmě taky víš, jen se ti to nehodí. Nejdřív se jí to až tak nelíbilo a později se vrátila a změnila názor. Měla ti to asi připsat do komentáře, abys nebyl zmatený.
Při vší úctě, Jinovato, z mnohých komentářů to moc nevypadá, že by nějaký kontext vůbec hledali. Ale já vím, ty se rád hájíš. Dejme tomu, že tu ten kontext je, že nejde o sólobáseň. Měl bys tedy připustit, že náhodnému čtenáři text neřekne vůbec nic (nehledě na to, že jsem tě po léta trochu četl). Nemá potom smysl nějaké výběrování takového textu (a tady se možná shodneme, pokud nechceš šlapat po vlastních slovech). Další věc je to, jak k hodnocení přistoupila Eli.Benett - zdá se, že víceméně poctivě a pak prostě típla výběr. Automatika, rutina, ono se jí to někde možná vrátí. Celkem klasika. Podle mě si toho vůbec nemůžeš vážit, pokud už jsi nezblbnul.
Jirka: Redaktoři znají kontext mých dalších textů, působím tu už přes deset let.
Korunou všemu je zde vyjádření redaktorky Eli.Benett. Nemyslím to nijak osobně, ale nenapsala tu zkrátka něco, co by odpovídalo udělení výběru, spíš za takovými slovy vidím něco jako: "tentokrát to V za mě není". Nechápu, proč se před uživateli takto neustále shazujete.
Celkem se divím, že hodnotíte báseň bez nějakého kontextu dalších textů a dokážete toho říct tolik. Aspoň to vyplývá z vašich slov. Takových básní, o kterých můžu planě napovídat, co v nich všechno je skytého, najdu opravdu hodně. Mě to neoslovilo a jestliže někdo tvrdíte, že je zde průnik redakce vzácný (slova egila) a tudíš má ZV hodnotu, tak je to jen pohled na věc. Naopak, pro mě jste tak stejní a odhadnutelní, že tímto ZV z nejméně 90% nemá význam.
Už jen ten "kruháč" na začátku tvé básně mi evokuje všechny možnosti, po kterých se text může ubírat.
A ani dál nejsem zklamanej, protože těch exitů - výjezdů je dost a dost, přihlédnu-li k délce tvé samomluvy. **
Nemyslím si uplně, že se dlouhé texty nenosily, spíš bych řekl, že lidé mají problém je psát. Poslední dobou jezdím každou chvíli do Edinburghu a trochu jsem se zajímal, jak se tam píše. No a v podstatě jsou to samé takové nadnesené dlouhatánské pateticky civilní stylové promluvy. Zmíněná dlouhokusová parta píše dlouhé básně a já to taky vítám. Připadá mi to ale tak nějak trochu jakoby hysterické. Jakoby byly nároky na dlouhou báseň vlivem ohromující tradice našich předků tak vysoké, že každá delší báseň musí když ne minulé překonat tak aspoň zaujmout nějakou dostatečně křečovitou pózu, která by fungovala jako alibi. Výsledek pak působí artistně a arogantně - ne proto, že by autoři byli tak arogantní a tak artistní, ale tak moc jsou v defenzivně před vlastní tradicí. Ty básně jsou všechny tak strhující, až jsou tak trochu stržené. Chybí jim klid a skromné, ale pevné sebevědomí, které prostě jen ví, co je.
Ale zpět k té mojí. Je to fragmentární, budu se snažit vytvořit celistvější obraz kompozicí ve sbírce - ale jinak jako jo, máš pravdu, taky cítím, že by to chtělo něco delšího. Ne proto, že bych se u tohodle nudil (kupodivu se nenudím), ale pro zábavu jo. V podstatě teď mám rozjeré tři dlouhé básně, které navíc patří k sobě a moc dobře se u nich bavím. Jen pořád netuším, jestli budou bavit i někoho jiného. Je to skvělý pocit trochu si zahýřit a třeba se v tom i zabydlet.
Právě. Na nich je vidět ten odklon od toho, co tady poslední roky bylo v poezii mainstreamové. Delší texty se prostě nenosily. Když si prolistuješ publikaci Nejlepší české básně za posledních několik let, opravdu dlouhých textů tam najdeš minimum. Teď se ten trend, zdá se, pozvolna začíná obracet. Nicméně zase je to jenom reakce na stávající situaci. Co mě právě trochu děsí, je ta rychlost, s jakou se to všechno střídá. A i když v soudobé poezii existují paralelně vpodstatě všechny směry, co jich kdy v minulosti znala, tep udává vždycky pár osobností, okolo kterých se to točí a které jsou často schopny během jednoho desetiletí třikrát změnit styl (viz P. Hruška).
U tohoto Tvého textu mě právě napadlo, jak už je to ořezané na kost, že dál se vlastně už jít nedá, že jsi dosáhl formy, do které Ti stačí často jen zručně dosazovat motivy a ono to vždycky nějak zafunguje, takže čekám, kdy už Tě to začne opravdu nudit a vydáš se někam dál.
páči sa mi, ako jemne je naznačený konflikt
Podívej se na fantasíu a řeháka, jejich tvorba řekl bych naopak budí otázky po návratu kratších textů. V každém něco jiného. Tím ale nechci říct, že by nebylo od věci střihnout něco delšího. To se mi ale zas moc nechce dávat na písmáka.
Mně se text líbil, sedí mu to ve své formě.
Jen jsem si vzpomněl na dávný výrok Vlasty Redla, ve kterém tvrdil, že písnička je hotová ve chvíli, kdy už se nedá nic ubrat.
Minulý pátek jsem navštívil jeho koncert (přestože jsem se kdysi zařekl, že na něj už nikdy nepůjdu) s novou kapelou a zjistil jsem, že z jeho striktně prostých písniček se staly květnaté aranže.
Omlouvám se za tu asociaci, prostě mě jen napadlo, kdy tenhle typ psaní v naší kotlině skončí a nahradí jej na nějaký čas opět rozsáhlé skladby...
kdybych měla pro svůj dojem z textu (potažmo tvé poetiky) nalézt nějakou pro mne trefnou metaforu, byla by to asi tato: krusta ledu přesně takové tloušťky, aby bylo pod ní možné tušit (a objevit) životodárný pohyb. To je rozměr, kterým mě tvé texty oslovují především
Tedy, až jsem se začervenal. Díky moc tartaro i fouckaulte.
Když už zas mluvíš o té protokolovosti, nedá mi to a dám vám odkaz na v podstatě soukromý (i když veřejný) blog, kam si s bráchou a jedním kamarádem píšeme různé blbosti. No a jedna z nich je právě čerstvá a doslova policejně protokolová. Podotýkám, že to je opravdu od Strž. Aleny Kovaříkové, nikoli naše invence.
http://vyhnanstvi.blogspot.cz/2012/09/strazniky-zamestnavaji-opilci.html
líbí se mi jistá sterilita textu, jak se vyhýbá prvkům, které by akcelerovaly přímý a jednoduše lacině-podbízivý kontakt s čtenářem.. (které by ho takříkajíc pouťově a kýčovitě chytily za srdíčko)..
jazyk je blízký policejnímu protokolu (výslech), či exaktnímu líčení situace, či netečnému oku kamery..
Líbí se mi snad právě proto jak málo se blíží předpokládatelnému a běžně den co den básníky používanému jazyku poezie a jak hodně je blízko jazyku běžnému.. o to více pak je text účinný ve významové rovině a ve svém zneklidněním v interpretačním driftu,
před čtením nením nutné vstoupit do "jazyka poezie" jako to podobně činíme při vstupu do "jazyka divadla" vstupem do divadelní budovy.. konzumujeme text přímo bez teatrální přípravy a naladění v jeho civilním módu...
text je blízko svou formální "průhledností" čočce fotografického aparátu.. a skrze tuto podobnost se dotýká mýtu vědecké pozitivistické objektivity vnímání světa..
tak to vidím, komentuji v tomto příspěvku především formální koncept..
Písmák