DŽARDA A NÁVŠTĚVA

V patnáct nula šest se ozvalo klepání na dveře. Džarda se chvíli divil, kdo ho v sobotu obtěžuje, nicméně zvědavost mu nedala. Prohrábl si vlasy, dýchl do dlaně, a spokojen se svou prezentací, pootevřel dveře. Stařík na rohožce zdvořile pozdravil.

„Dobré odpoledne,“ odpověděl Džarda stejně zdvořile.

Děda mu připadal neškodný, proto otevřel dveře dokořán.

Návštěvník měl modré oči a z výtahu se ozýval hovor dětí.

Džarda vůbec neprotestoval, když ho stařík lehce poodstrčil a vešel do předsíně. Šouravými kroky pak zamířil do obýváku, kde se trochu nahrbil a třikrát si táhle uprdnul. Bez zbytečných slov pak odešel.

Však se to vyvětrá, napadlo Džardu, když za návštěvníkem zamykal dveře. Trochu ho zklamalo, že děda na odchodu nepozdravil.