Hloubková analýza pozdravu

Současnost

Pro člověka současnosti je občas obtížné vhodně pozdravit. Existují lidé, pro které správné gesto i zvukový signál, který by měli vyslat, představuje martýrium nejvyššího stupně tortury. Při setkání s cizím člověkem u nich dochází během několika okamžiků (měřeno ve zlomcích sekundy) k protichůdným popudům, které můžeme s neochvějnou jistotou nazvat reflexy trapnosti. Obvyklým symptomem tohoto stavu je nedefinovatelný zvuk, který vyjde z hrdla. Je způsoben pokusem o pozdrav, jenže podvědomí zároveň vyšle signál, že takový krok povede k trapnosti a z úst vyjde pouze něco jako „ehho-e“. Člověk, který takový zvuk ze sebe vypustí, obvykle svou chybu již nenapraví a upadne do chmurného mlčení. Působí trýzeň sobě i ostatním, obzvlášť pokud spolu jedou ve výtahu nebo tvoří malou skupinku nucenou setrvat na jednom místě po delší časový úsek.

Podobná situace nastává při podání ruky. Kdyby existoval jen jeden způsob, těžko by k něčemu nepříjemnému mohlo dojít. Ruku lze ale podat několika způsoby. Stačí si pak na poslední chvíli úchop rozmyslet a místo bratrského sevření se zaháknutými palci vznikne pochroumaný úchop mentálního pocitu i vzhledu. Samostatnou odnoží takového pozdravu jsou různé variace, které vrcholí primitivními sekvencemi – příkladem může být plácnutí nataženými prsty, následované ťuknutím o sebe rukama sevřenýma v pěst. I v tomto případě je možno pozdrav snadno pokazit – stačí zaměnit úvodní plácnutí pomalým, plíživým pohybem prsty po cizí dlani. Zdraví se tak mužská čtyřprocentní menšina a pozdrav se odborně nazývá „teplá vlnka“. Následná „pěst“ už výsledné faux-pas nenapraví, může ho ale zhoršit, pokud ten, koho zdravíme, ruku nenastaví a naše sevřená dlaň pronikne do nechráněné osobní zóny toho druhého.

Mnoho lidí rozčiluje podání ruky typu „leklá ryba“. Jedná se o podání odumřelé paže. Je nabídnuta jako součást rituálu potřesení ruky a druhá strana do poslední chvíle neví, jestli dojde k dostatečnému sevření nebo ruka zůstane bezvládně viset ve vzduchu jako nabídnutá obětina. Opačně nepříjmený efekt dokáže vytvořit příliš silné sevření, které mívá za následek změnu pořadí drobných kůstek a perforaci chrupavek v oblasti dlaně. Obojí se dá ztrestat, pokud člověk jedná dostatečně pohotově. Při chvatu s leklou rybou se stačí bolestivě zkroutit až do nepřirozeného pokleku, zakřičet bolestí a ruku z bezvládného sevření vyděšeně vytrhnout. Ve společnosti pak dávat najevo neustupující bolest neustálým třením a grimasami v obličeji. Případně ruku zdvihneme a zlehka políbíme. Prudké sevření je naopak nutno kontrovat přiložením druhé vlastní ruky na ruku agresora, s tím, že palec zaboříme do zápěstních vazů a zarytým nehtem jich několik zpřetrháme.

Ztrapnit sebe i druhého lze bleskurychle tak, že do podané ruky divoce plácneme, natočíme tělo bokem napřed a ruku bleskurychle vytrčíme dozadu přes rameno. Přitom vydáme neurčitý, ale dostatečně hlasitý zvuk. Jedná se o pozdrav Fresh Prince z Bel-Air. Ve skutečnosti se tak zdraví jen málokdo, ve vyšších kruzích pak vůbec nikdo.

V posledních letech se nepříjemně rozmáhá líbání. Nejen že napomáhá k přenášení těch neodpornějších chorob včetně tuberkulózy nebo kapénkové infekce, ale stydlivějším jedincům způsobuje neskutečná muka. V přípravné fázi, kdy se k sobě osoby blíží a je na mužovi, aby převzal iniciativu, se u jedinců slabší otrlosti vyskytuje zvýšené pocení i tepová frekvence. Při přiblížení k druhé tváři dochází pak obvykle k nepříjemným nepřesnostem a může dojít k polibku na ucho, do vlasů nebo na rty. Ale to není vše. Logicky následuje zaváhání, jestli se má líbat i na druhou tvář. Váhající muž obvykle v důsledku sebetrýznění uskuteční (další nezdařený) pokus o druhý polibek. Může dojít i k odnoži francouzského polibku, pokud žena při něm něco říká a muž se trefí místo na tvář do její otevřené pusy.

V zemích, kde se rozlišuje vykání a tykání, je také nutno vést si mentální databázi lidí, kterým vykáme a kterým ne. Vyzní trapně, pokud někomu, kdo nám nabídl tykání, řekneme při příštím setkání „Dobrý den“ nebo i osobnější „Dobrej“. Na místě by bylo „Ahoj“, ale pokud si nejsme jisti, představa, že řekneme „Ahoj“ někomu, s kým si tykáme, může v člověku vyvolat strach a mrazení. Dá se tomu předejít otázkou „Jak se dneska daří?“ nebo „Jak to jde?“, ale při následné konverzaci je nutno neutrální rétoriku zachovat. Například místo „Myslíte, že zítra bude zase hezky?“ je nutno větu překonvertovat na „Zítra bude asi hezky, že?“ nebo místo „To se vám povedlo“ dosadíme „To je povedené“ nebo kostrbatější „To se...“ kývnutí směrem k druhé straně a odmlčení „povedlo.“ Tímto způsobem je možno konverzovat celé odpoledne, aniž bychom odhalili, že nevíme, jestli máme protistraně tykat nebo vykat.

Při rozloučení místo „Nashledanou“/“Ahoj“ použijeme vydařené „Tak zas někdy“ a podání ruky a líbání se vyhneme ležérním pozvednutím ruky (pozor na nechtěnou podobnost s pozdravem z dob Třetí říše) a bezodkladným odchodem pryč.

Poslední kategorií stojící za zmínku je zdravení sportovců a dalších úzce zaměřených skupin, jako jsou třeba motorkáři. Vzbuzuje v nich určitou falešnou pospolitost – běžci se třeba zdraví pokývnutím nebo zdviženou dlaní, auta na sebe blikají a tak podobně. I když jde o nevinnou drobnost, určitou malou vyhraněnou skupinu lidí to dráží a ti vytvořili tajný cech. Lidé v něm jezdí po okreskách a blikají a troubí na všechny protijedoucí vozy. Každému motorkáři ukazují zdvižený prostředníček a cyklisty vyvádějí z rovnováhy škobrtnutím zpětného zrcátka o jejich pumpující stehna. Míjejícím běžcům podrážejí nohy a strkají je z kopce nebo do škarpy. Fotbalistům zakopávají míče za ploty. Tenisty polévají z vedlejších kurtů hadicemi studené vody (pouze za chladného počasí). Mění cedule na turistických stezkách. Zanechávají mylná varování podél vodáckých tras. V noci se plíží mezi stany a prořezávají plachty nocujícím surfařům. Skáčou uprostřed zamrzlého jezera, aby ho napraskli a nemohl se tu hrát hokej.

Jen co mi vyléčí omrzliny a pustí mě z nemocnice, pokusím se tuto knihu napsat. Jenže se bojím, že možná nebude vůbec o pozdravech. Kdo by takovou pitomost vůbec četl?