Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKrize střevního plku
Autor
Miroslawek
|
30 názorů
Miroslawek
26. 02. 2013kotvím už osmý rok ;)
Miroslawek
26. 02. 2013máme se a už půl roku všichni 4
Ahoj po letech :-)
pososávám si a otevřel jsem pár děl nazdařbůh a hledal staré známé... neznát tě déle napíšu že je to dajaké slabé, ale že tě znám musím napsat, že se to nějak odchyluje od těch veršů které jsem u tebe znával, tím nechci melancholičit, jen že to prostě není ono... a osobní pozn: šminka je slovo co se těžce používá...
A jinak máte se?
Miroslawek
18. 10. 2012Nevysvětlím, neb od toho tu nejsem, ale doplním pár citátů, které snad k něčemu pomohou, byť by to bylo jen krátké zamyšlení.
Poezie nepřichází tajemství vysvětlit, poezie přichází na tajemství upozornit.
( Ivan Diviš: Poslední básně)
Neřekl jsem to proto, abys rozuměla. Vyprávěl jsem ti příběh, abych tě poněkud potěšil. Nyní je pozdě a je čas k spánku.
(Pierre Louÿs)
Vždy existuje ustrnulá představa o tom, jak má poezie vypadat, představa vzniklá na základě analogií s básněmi v té době běžně publikovanými a ze vžitých iluzí o tom, co je „poetické“ a co nikoli. Přijde-li básník s něčím novým, co je s touto představou poetična v rozporu (a jde-li o básníka, je to pravidlo, ne výjimka), dostane se do konfliktu kde s kým. Byl to úděl Whitmanův stejně jako Majakovského: v první instanci se dočkali pouze spílání a sprostot, neboť ve věcech umění se od měšťáků nedá čekat ani smysl pro humor. (Dvacáté století začíná stále víc znát ještě jeden způsob přijetí básnického díla: lhostejnost. To však je něco, s čím by se mělo obrátit na psychiatra spíš toto století, nikoli básníci.)...
(Jan Zábrana)
Neschopnost prakticky odlišit nejzákladnější rozdíly v literatuře, tedy rozdíl mezi fikcí a skutečností, mezi hypotézou a tvrzením nebo mezi imaginativním a diskurzivním psaním vede k "falešné představě o záměru", k představě, že hlavním záměrem básníka je sdělovat čtenáři nějaký význam a hlavní povinností kritika je tento záměr zachytit. Slovo záměr je přitom analogické: předpokládá vztah mezi dvěma věcmi, obvykle mezi koncepcí a činem.... Podobné pojmy patří jen do diskurzivního psaní, v němž je nejdůležitější shoda verbální kompozice s popisovaným objektem. Básník však chce vytvořit především umělecké dílo, jeho záměr lze proto vyjádřit jen nějakou tautologií.
(Northrop Frye, Anatomie kritiky, Host 2003, str. 105 / Anatomy of Criticism, Princeton University Press, 1987)
mik_vlk_10
18. 10. 2012omlouvám se, ale tenhle typ poezie nechápu - a to se považuju za "milovníka" poezie - Cvetajevová, Puškyn, Miroslav Holub, Mikulášek, Rilke, Eliot, ...
ale vzhledem ke komentářům by to měla být hodně kvalitní báseň, ale pro mě je její význam zřejmě nedostupnej
byl bych docela rád, kdyby mi někdo vysvětlil co jsou to "mapy zašlých šminek", "náhlavní soupravou", "vyvádí SMS", "kalužinkové boty"