stěžuju si...

klopýtám a ty mě zvedáš

klopýtám, padám k zemi

klopýtnu a ty do mě strkáš

tak klopýtám a padám k zemi

a když už jsem na dně

ruku mi podáš

vězníš mě

vězníš ve své dobrotě,

kterou mi neustále připomínáš

nenecháš mě projevit vděk

utápíš mě ve světě

zahaleném tmou, co nevnímáš

a cítíš můj vztek co tak silně bublá

a tebe překvapuje ty se divíš

ba ty jsi uražená

jediná cesta je cesta pryč

nám všem tak bude líp

jen mě nech v klidu najít klíč

kéž bych mohl jít...