Podzimová

Na stromech barevné listí,

vítr zaprášené ulice čistí.

Sem tam louže,

sem tam bláto,

sem tam chodník klouže,

slunko jako zlato.

Holinky, deštníky, kabáty,

u nosů první nudličky,

vlaštovky usedají na dráty.

Do podzimních barev zahalily se pražské uličky.

Léto odešlo, podzimní nastal čas,

období klidu a přírodních krás.

Ze sklepa vyndali ste draky,

od počítače zadek odvalím,

nandám větrovku, pudu taky.

Do listí šipku skočim,

za vašima pohrdavejma pohledama se ani neotočim.

Na nohy nasoukám galoše,

od stromů budu ukopávat choroše.

Do batůžku si je schovám,

ano, sem zvláštní,

občas divně se chovám.

Není na škodu vrátit se do dětských let,

kdy zablácený vraceli sme se potmě domu,

u zadku byl nám širej svět.

Postavím broučkům bunkr u prvního stromu,

jako když mi bylo pět.

Potom vrátím se do režimu "dospělý",

budu dělat, co se po mě žádá,

bude ze mě člověk nesmělý,

za své pěkné dětství budu ráda.

Neměla sem IPhona, neměla sem net,

na vlastní kůži poznávala sem svět.

Kolena od krve, od bláta tváře,

jóóó, bylo mi hezky, jako malé Báře.-))