POHLAVÍ PONORKY pokračování

…..... a už je to tady, máme celkem bezvýznamné pondělí opakovaných odběrů. Píchnutí do prstu, bronchoskopie, vypouštění obsahu plic a přiblblé otázky typu, ještě máte průjem? Asi nejsem Bůh, ten stvořil člověka šestý den a já za deset dnů ani normální hovno. Jiné prášky nemají. Patologie dělá co může, ale hledej jehlu v kupce sena. Je tam, ale kde? No, snad další kus mne jim pomůže.

Je to celé nějaké upršené. Doktoři s deštníkem vypadají směšně a sanitky, pokud houkají, tak je ještě naděje. Nervózně počítám cigarety, co kdyby náhodou jel kolem a zastavil se na kus řeči o životě. Nejel. V poledne se neumírá, nebo má přestávku na oběd. Z "plícárny" se ozývá příšerný kašel, přecházející v kvičení špatně zabitého prasete. Alespoň mohli zavřít okno, když mu neumí pomoci. Přesunul jsem se na zastávku mezi sestry, takovou tu autobusovou, kde nějaký vtipálek vylepil jízdní řád tramvaje číslo tři, z náměstí ke mně domů. Jediné místo pro hromadu kuřáků na kilometru čtverečním. Než jsem stačil pozdravit, byl jsem pozdraven. Á, někdo zas něco nedomyslel. Větřík, déšť, lavička je mokrá. Když odešly a štěbetání ustalo, zase jsem ho slyšel. Ten zvuk z videa znásilňovaných těhotných Chorvatek srbskými vojáky. Ty co se líbily, nebo byly těhotné, měly štěstí. Rozstříleli jim břicho zevnitř, některé starší však bylo slyšet na kůlu i po setmění.

Tak ještě jednu nepovolenou a budu muset jet rychleji. Za hoďku "oblbovák" přestane zabírat, trochu si užiju ….....