Miroslawku, děkuju za pěkné příklady. Možná jsou učenější, odstíněnější, než ty moje. Ale na věci nic nemění.
A to jsem já! To já jsem ženo.
(Jiří Orten, Červená kniha)
Kde je předrážka?
Kde je daktyl?
Kde je přízvuk?
Kde je blizna?
- X- X / - X- X- Rád pojmenuju nepřízvučné slabiky na začátku každého půlverše jinak než předrážkou. A co se touto, možná přesnější, formulací změní? Důležitější je, že Orten tady posiluje jambicky těžké doby významovými přízvuky.
Co se změní, když zjevně daktylskou stopu na začátku pojmenuju jinak? Je to, a bude, třístopý jamb. To přece nepopírám. Ale právě ta daktylská stopa mi posadí další přízvuk na sudou slabiku.
smrt a pak přišla tma
X x x Xx X
U-/U-/U- = 3JM (třístopý jamb mužský)
smrt přijde jako tma
X Xx Xx X
Tady bych viděl zápis jinak. Buď: X / X- X- X nebo: X - - X - X
nebo snad: - X- X- X
Sám jsi někde uváděl, že čeština nesnese 2 přízvuky za sebou. Vždycky to bude český jamb.
Takže, z hlediska praktického přístupu k jambu, jsi mne nepřesvědčil. Ale díky.
Safián: Nevím, co jsi měl nebo neměl říci, ale rozhodně bys neměl mísit dvě věci, dvě rozdílné pojmové kategorie a tou je slovní přízvuk a přízvuk rytmický. To byla podstata mé výhrady i v minulém případě, na který odkazuješ. I kdybych Tě nechal beztrestně páchat škody zaséváním zmatku v myslích nevinných, určitě nemám zapotřebí, abys komolil má vlastní slova dezinterpretujícícmi apendixy. Než jsem ti stihl odpovědět, dotyčný mistr mne zablokoval, takže tam už skutečně neumím ;)
Ale tady ano, takže: jamb nemá žádnou daktylskou stopu a to ani v češtině. Jambická řada se totiž obyčejně vyznačuje tím, že se skládá z jambů, to znamená včetně počáteční stopy. Připouštím, že problematika jambického incipitu, tj. počátku verše není úplně triviální, ale právě proto je při vysvětlování (které je snad, domnívám se, podstatou tvých edukativně vyhlížejících příspěvků) nutné vyjadřovat se a vymezovat věci co nejpřesněji.
Že český jamb "je v podstatě trochej s předrážkou" je populární zkratka pocházející z dávnověku, kdy mu bylo upíráno právo na svébytnou existenci. Zjednodušení, které je vzápětí popřeno tvrzením o oné daktylské stopě, která z toho činí ještě něco víc ;)
Aktivní přesuny přízvuků (ať máš na mysli kteroukoli z obou možností) se rovněž nekonají. Slovní přízvuk zůstává na svém místě a metrický také.
A nebo jinak - co bys řekl na to, že jamb (stopa i verš) vždy začíná nepřízvučnou slabikou, která může být dost často i přízvučná. Divné?
Možností jambického počátku lze rozlišit celou řadu, nikoli jen nějaké dvě varianty. Fakt, že tys něco ještě neviděl, neznamená, že to dokážeš vidět nebo že to neeexistuje.
Nebudu nás unavovat kompletním výčtem, nejužitečnější bude názorný příklad.
Vysvětlivky:
X - přízvučná slabika,
x - nepřízvučná slabika
a
U lehká doba,
- těžká doba.
1) ten tvůj "trochej s předrážkou"
a předtím přišla tma
x Xx Xx X
U-/U-/U- = 3JM (třístopý jamb mužský)
2a) onen "daktylský" začátek
nakonec přišla tma
Xxx Xx X
U-/U-/U- = 3JM (třístopý jamb mužský)
Zde znovu podotýkám, že se přízvuky nikam nepřesouvají. Metrický předpis je stále stejný, tedy neděje se toto: -UU/-/U-, což by se muselo stát, kdyby jambický verš skutečně (u)měl začínat daktylem.
Nedochází ani k posunu slovního přízvuku na slabiku druhou, na které leží přízvuk metrický (těžká doba). Nebo snad v rámci jambu přizvukuješ naKOnec? Asi ne, viď?
2b) pro úplnost opět onen "daktylský začátek, jinak
smrt a pak přišla tma
X x x Xx X
U-/U-/U- = 3JM (třístopý jamb mužský)
3) pozor, teď to začne být zajímavé
smrt přijde jako tma
X Xx Xx X
Je to stále ten samý jamb?
-U/-U/-U = 3JM (třístopý jamb mužský)
Jestli ano, je to varianta 1) nebo 2)? Tedy pokud to není něco, cos nikdy u českých básníků neviděl.
Ad 1) Dovolíš si upřímně říct, že jednoslabičné slovo smrt je neplnovýznamové a tedy nenese přízvuk? A jestli ano, z jakého důvodu bylo přízvučné v 2b?
Ad 2) No a v případě, že je to ten daktyl, kterým údajně začíná jamb, proč má přízvuk na druhé slabice? Vždyť to přece vyhovuje pravému jambu a není třeba tam konstruovat nějaké daktyly.
A na úplný závěr tu pro tebe mám jeden jamb jako bonbónek.
A to jsem já! To já jsem ženo.
(Jiří Orten, Červená kniha)
Kde je předrážka?
Kde je daktyl?
Kde je přízvuk?
Kde je blizna?
Měl jsem říci, že český jamb je v podstatě trochej, kde se předrážkou (nepřízvučnou slabikou) nebo daktylskou stopu přesune přízvuk na sudou slabiku. Variantou je ještě přesun přízvuku v průběhu verše. Nikdy jsem u českých básníků neviděl jiné řešení. Ale je možné, že ty je znáš. Ono je to logické, že, když čeština má pevný přízvuk na první slabice. Proto nechápu tvou invektivu. Tím spíše, že je to už podruhé (viz rytmická organizace alexandrínu). Možná by bylo lepší mluvit k věci.
Nebo to neumíš?
Safián: "Český jamb začíná nepřízvučnou slabikou nebo daktylem." - tohle je velmi nepřesné a zavádějící tvrzení. Vlastně bych si dovolil nesouhlasit. Jak může jamb začínat daktylem? Je to pak ještě jamb? A může nebo nemůže daktyl začínat na nepřízvučnou slabiku? Aby ses v tom, chlapče, nezapletl ;)
Tam ve slunečním zrcadlení
vše stále stejné (je) a přece jiné
- / - / - / - / - / -
zjeví se, co je, bude a (co) není
/ - - / - / - / - / -
minulost s přítomností splyne.
Český jamb začíná nepřízvučnou slabikou nebo daktylem.
inu řádem by se měl vyznačovat i verš a tady k němu není svázán dobře
vše stále stejné a přece jiné
-
tady je podle mě o slabiku víc
Dobrá myšlenka. Provedení se mi též líbí,. Tipuji*
Písmák