Staříčkové

Staříčové

Začlo jaro v lednici vykvetl mě guláš .
Ale starý malíř nalévá z kotlíku manu nebeskou .
Polévku z mastného papíru .
Jídlo nad nějž není ,když se správně podává .
Nádobí musí být z hliníku .
Lžíce zahlí okraj ,aby nepadala do ešusu .
Prostřeno musí být na dřevěné kládě .
S jemnou vůní hniloby .
Aby člověk někde uvnitř hlavy nezapomínal ,že vše hnije .
K tomu chorály ptáků a smyčce v listí .
Malíř odkládá lžíci
Dopouští se skutkové podstaty krásného činu .
Začíná míchat paletu vzpomínek .
Ale slova nevychází ze rtů .
Někde nad námy v korunách a možná až mezi mraky ,
se slabiky rodí nebo vrací z minulosti
a jako bombardovací letadla útočí na mužovi rty .
A ten je plive nám do tváří a do hlav a morků .
Možná je posílá sám Manitů možná .
Hodiny se otáčí po zpátku stařec kouzlí s časem .
zpátky a ještě dál ,a ze staříka se stává malí kluk .
Klukovy rty se mění na rty jeho starý báby .
Ta teď na nás kouká z větve lípy a určitě se usmívá .
Dneska ještě nikdo neví ,že až listí zežloutne
tyto rty vyblednou a domluví .
A starý pán se přesune nad naše hlavy .
Uleháme a z hlav nám lezou brouci .
Nosíme je sem z města
A oni vida to kolem balí rance
a utíkají do listí a jsou rádi ,že jsou doma
a my jsme rádi a oni taky .
Je krásnej večír neprší
v televizi říkali že bude lejt tak je krásně
Zítra vyrobíme detektor kovů - hlavně zlata .
budeme mířit na lidi v ulicích a hledat zlatá srdce .
Někde jich musí bejt celej kraj .
Celý eldorádo zlata .
Co někde chybí musí někde být .
Rovnováha nelze obelstít.
Jeden vědec usnul v lese a vzbudil se jako člověk .
Zajímavá cesta zpět .
Je to fajn a ani prázdný místo po něm nezůstalo .
Vzal si ho určitě nějakej malíř .
Z malířů budou vědci a z vědců lidi .
Možná je to krásná budoucnost však se ještě uvidí .
Pro děti vymyslili novou pohádku
Takovou interaktivní v komjůtrech
napíšeš tam svoje jméno a fotku si tam dáš
A můžeš bejt kým chceš
můžeš se udělat kým bys rád
Celkem bez práce ,krása
Děti si rádi hrají tak se to hodně chytlo .
Navíc ti to hlásí kdo kdy má narozeniny .
V antikvariátu jsem si koupil Darwina .
Stál mě jako krabička startek .
Knihy jak hubnout stojej víc než karton .
A hodně píšou jak si udělat pořádek v hlavě .
Celej foch v regálu tam maj .
Ve vlaku nalejváme průvodčího vodkou .
Říká že čundráky má rád ale moc už jich není .
A prej kam jdem a do kdy a tak dál .
V řekách jsou zase raci a mihule .
A ta studánka vyschla vždycky si tam sednu .
Tam kde bublala voda teď roste kapradí .
Babička slítne z větve vzpomínek .
A říká "Tady je ta nejchutnější voda" .
Do očí se vloudí slza jen ať mě takhle nikdo nevidí .
Asi každej jednou přijde na to scestí .
Že na chytrých hledá hloupost .
Dělá-li to chytře tak i na hloupých hledá to chytrý .
A tím vlastně chytří hloupnou a hloupý chytraj .
A všichni jsou pak stejný a vobyčejný .
To ono všichni jsme si rovni .
Naštěstí to není konec .
Vysvobození je ,že všichni jsou uplně jiní .
Tolik let žaláře musí jeden vysedět než na to dojde .
A cítí se svobodnej .
A v autobuse se přikloní starý muž .
A povídá .
"Jójó pane já bejt prezident já dovolim dívkám věci
dovolim jim si mít dlouhé vlasy a nebarvit si je
nosit květované šaty a nemalovat si obličej"
Na ulici mě to píchá jak někdo na mě se dívá .
Jak v hlavě telefon volá ,otoč se otoč se .
Otočím se a tam starší paní .
V očích nemá ten obecnej pohled rybí .
Jen se usměje a to je vše .