Předchystané odpovědi velkých korporací

Dobrý den,

obracím se na Vás s dotazem z pozice věrného, leč zklamaného zákazníka.

Když jsem poprvé otevřel Piškotíka, který k mému údivu najednou obsahoval čokoládu na svém dně, byl jsem přesvědčen, že došlo k chybě na výrobní lince. Při opakovaných nemilých překvapeních jsem pořád doufal v prostě jen velkou várku nezdařených Piškotíků. Když jsem ale uviděl toto uspořádání i v reklamě, došlo mi, že to myslíte vážně a jedná se o záměr.

Moje otázka je jednoduchá - proč?

Oblíbil jsem si tuto pochoutku a byl jsem nadšený z dokonale čistého kelímku, když jsem skončil svůj rituál s Piškotíkem. Tak krásně se ukrajoval a já se postupně dostal až na konec a vše bylo dokonalé. Mělo to smysl, mělo to úroveň, nemusel jsem myslet na nic, protože vše šlo jakoby samo. Nic podobného jsem k pamlsku nikdy necítil. Na ty dvě minuty jsem byl dítětem osvobozeným od veškerých starostí světa. Nebývalý to pocit pro třicátníka, kterým skutečně jsem.

Teď ovšem matlám čokoládu po dně kelímku a pokaždé myslím na to, jaké to bývalo. Už to není ten rituál, jakým pohár Piškotíka býval, už si ho nekoupím tak často, jako dřív, protože vždy myslím na to jak je mi líto čokolády, která dříve obklopena z obou stran byla tak šťastná a teď tak smutně hyzdí každý záhyb, každou spáru svého kelímku. A připadám si tak zlý, když silou šťourám do těch krajů a bojuji o ni jako hladový mravenečník dobývající se do termitiště.

Nevnímejte prosím tento mail jako rozzlobený či s jakkoli zlým úmyslem. Jen to nechápu. Ale je mi jasné, že musíte mít důvod, proč k té změně došlo a já bych ho chtěl znát. Možná, pokud bude pádný, bude mít logiku, pochopím ho a smířím se s tím. A třeba znovu najdu zalíbení takové, jako dřív.

Děkuji Vám předem za odpověď na mou otázku a jsem s uctivým pozdravem.

Josef Vohradský

Odpověd jsem obdržel ještě ten den.

Dobrý den, pane Vohradský,

S přátelským pozdravem

*Jedna dáma zaměstnaná korporací, jejíž jméno není důležité*

Obsahem přílohy byl následující text:

V Praze dne 25.9.2012

Vážený pane Vohradský,

děkujeme za Váš dotaz, připomínky od vás, našich spotřebitelů, nám pomáhají zlepšovat naši práci do budoucna.

Pribináčkova historie sahá více než půl století zpátky. Již v roce 1947 byl na trh uveden dezert z čerstvého tvarohu a smetany, který se stal předchůdcem dnešního Pribináčku. Samotný Pribináček, jak ho známe, byl představen v roce 1954, a dodnes si díky téměř nezměněné receptuře a poctivým surovinám, ze kterých je vyráběn, zachoval oblíbenou typickou chuť a hustou konzistenci.

Zaslal jste nám dotaz na vrstvení složek v Pribináčku Piškotík. Původní složení v pořadí piškot, marmeláda/čokoláda, smetanový krém bylo z technologických důvodů nahrazeno variantou marmeláda/čokoláda, piškot, smetanový krém, která však nyní nabízí o 10% více čokoládové nebo ovocné (marmeládové) složky než předchozí varianta.

Věříme, že i nadále zachováte značce Pribináček věrnost. I díky Vám, zůstává Pribináček jednou z oblíbených českých značek na trhu.

S pozdravem,

Tým značky Pribináček

_____________________________________________________________________________

Ano, zachoval jsem i původní font, ve kterém jsem přílohu obdržel a hned první, letmý pohled na ni mě šokoval a uvedl v úlek. A jako člověku, byť jen lehce znalému několika typografických zásad, leč dobře obeznámenému s tímto fontem, jeho povahou i pověstí nejen na Internetu, mi nezbylo, než nejprve hlasitě zvolat: "Comic Saaaaaaaans!!!" a poté teprve začít číst.

?Jasnovidec, který strávil zhotovením té zprávy určitě alespoň dvě minuty, mi odpověděl na všechny nevyřčené otázky a potom bravurně a přesně popsal prohození vrstev, na které jsem se tázal. Ale nějak se mi nedařilo v tom textu naleznout odpověď na otázku, kterou jsem skutečně položil. A v tu chvíli bych si přál být malý princ, ten malý chlapec, co nikdy neopustí otázku, kterou položil, dokud na ni nedostane odpověď.  No uvědomil jsem si, jak jsem malý proti všem korporacím, vzdal jsem svou touhu po ní a cítil se trochu podveden. A vlastně pořád tak stejně. Byl jsem zklamaný. Důvod byl technologický a já, ve své dětské naivitě, kterou ve mně vyvolává možná právě ten piškot, a na kterou jsem svým způsobem hrdý, nevím, co to znamená. Deset procent navíc bylo už jen třešničkou, která navždy zůstane na dně každého kelímku Piškotíka.

Někdo mi řekl, že můj mail, jeho forma a obsah, může v lidech evokovat deviaci. A tak možná by mě zajímalo, co si myslí vzorek lidí z písmáka, který zabloudil sem, do tohoto díla/nedíla. Myslíte, že Josef Vohradský je deviant? :)