povídka o tom dni kdy muž v básníkovi mluvil jedenkrát pravdu

seděla jsem naproti té jeho škrabošce

četl mi co včera naškrábal

bylo to celkem průměrné vyznání se spoustou kliček a podmínek

přirovnával mě k čemusi mezi gazelou a dračicí

krása nenalíčená  prý    se vedle mne nevylíčitelně stydí

a kdybych jen dovolila či pokynula nezmizela blahosklonně a povzbudivě se na něj usmála

jednota pravdy štěstí a lásky dozná inkarnaci ---

pak zhltal moje oplatky a dopil mou kávu

zapomněl náhlým mimochodem že vlastně prapůvodně spěchal

svitlo mu že se nechám doprovodit

až za okraje svého lenošení

smála jsem se ve svém duchu

rozbila jsem za nás okázale  džbán

ani netušil co to znamená

sliboval jak se zítra pozítří i popozítří vrátí

asi si nevšiml že vůbec odtud neodešel

to já šla sloužit pro měřice prosa

a jednou když jsem mu napsala bůhví-kátou báseň

rozhodl se mi podomácku svázat sbírku

jmenovala se zaplacené složenky