uhel pohledu

Vysílač hlásí: Na druhé koleji se sune vlaková souprava číslo 320 do hangáru B.

Železniční had po sedmnácti vagónech naložený uhlím –

několikatunové ocelové monstrum v mlžném oparu mrazivého říjnového rána.

Prvních sedm vagónů s ohlušujícím skřípěním zastavilo v hangáru vykládky nad obřími hladovými rošty.

Řídící ocelová hlava ještěra s modrým strojvůdcem v útrobách své tlamy vysílá světelné signály z prosklených očí

které šíří nemilosrdnost Stroje připraveného semlít na prach cokoliv se mu postaví do cesty.

Vedoucí čtyřčlenné Směny nestvůru napojí na vzduch a oživí její hydrauliku.

Dva muži dole pod železnými schody odjišťují ocelové obratle, vysouvají páky a nesmrtelný had pukne zprava i zleva a sype pravěké uhlí.

Dva muži nahoře v železném patře se zábradlím popadnou těžké dvoumetrové tyče a povolením ventilu do nich vpustí tlakový vzduch –

společně tak čistí vnitřnosti kolosa od ulpívajících nánosů spolykaného černého uhlí.

Všude jsou temná oblaka uhelného prachu který se dere do kůže  očí a dutin operatérů v nelítostném hluku valících se tun.

Každý dotek studeného a zmrtvělého těla Tvora způsobuje palčivou bolest…

Ozubené stroje s gumovými pásy v propastech roštů nenasytně hltají všechny tuny a sunou je do Spalovny –

pekelné plameny se smrtelným žárem vydechují jedovatý dým z betonových komínů do Atmosféry Země.

Had je rozpůlen téměř vedví a jeho tělo se plazí o dalších sedm obratlů dál do své dočasné skrýše.

Následují poslední tři, samotný ocas  drtivé nárazy ocele na ocel.

Závěrečná práce dělníků opečovávajících toho ještěrčího krále  konečně mizí v dáli mlhavého prostoru.