VIP zprávy. Helén Řepka.

Helén Řepka byl tetovaný až za ušima. Helén si po převážnou část svého života hrál. Byl rovněž homo ludens, tato informace pro něj ovšem zůstávala na makromolekulární úrovni a dosud nebyla vědomě zachycena. Protože Helén využíval ke hře začasté své hlavy jako nástroje bijícího do tvrdého koženého míče, naděje, že u něj proběhne kýžený kognitivní proces, byla den ode dne menší. Helénovi to ale nevadilo.

Co si Helén uvědomoval, bylo jeho tělo. Letenským sluníčkem opálené paže až k hranici rukávů jeho červeného trenčkotu byly posety barevnými obrázky. Jednoho dne se Helén, tento hravý muž, probudil s přáním. Přáním rozšířit svou tetuáž na svůj pyj.

V salóně ukázal ke svému osrstělému pohlaví a poručil tatérovi konat práci. Když se k němu tatér s otvory v uších, lících, nozdrech a rtech přiblížil, Helén zvolal: "Ne, nevěřím, že můj pyj bude tetován." Otvornatý muž s jehlou nerozuměl. Jen zasvěcení věděli, že Helén se ve volných chvílích oddával snění u životopisů svatých. Nejednou bral knihu do rukou i na lavičce, kam byl usazen trenérem, člověkem jinak nervozním, sprostým a nemajícím pochopení pro Helénovy záliby. Jeho nejoblíbenějším mučedníkem byl apoštol Tomáš. Helén, maje na paměti Tomášovy pochyby, svá slova opakoval: "Dokud neuvidím na pyji svém jizvy a modré obrázky, dokud je nevložím do dlaně své, neuvěřím."

To už se ale v ruce průhledného muže rozdrnčel přístroj s jehlou a dílo bylo započato.