V nedělním podvečeru

Smích se nese jako oblak

Kovových vloček domů přes práh

S pláčem se smísí s vánicí zimy

Zmrznou na tváři železné slzy

 

Padl soumrak a slabé světlo šedé tmy

krok vpřed jako poslední ohlédnutí

Minulost zničená v nánosech citů

Žár cigarety spálil onu vzpomínku

 

Jen pocit přítomnosti minulých dní

Se s opilostí a chladem uvnitř smísí

Jen cesta přede mnou s představou bolavou

Jdu v nicotě svým duchem za tebou

 

Se smíchem vraha jež už nezabije

Se strachem psa se v koutě skryje

S krví na tváři setřelou vodkou

S chutí na jazyku podivně… sladkou

 

To hořké štěstí kdesi ve mně

že zničil jsem dávno víru v tebe

se sněhem padajícím městskou tmou

Přece jdu stále za tebou

 

Ovíván mlhou páchnoucí po zoufalství

Snad mi špinavou látkou oči zakryjí

Nezasluhuji  ani šedé bílo okolo mne

udusí mně myšlenka na to slunné poledne

---