Vám všem...

Tak jo.
Jsem tady a co?
Je tu milion textů vyjadřující zoufalství několika lidí. Jsou bezradní. Dopádá na jejich hlavu stejné šero jako na tu mou?

Vy, co píšete! Ve chvíli, kdy si přiznáte, že jste na tomhle světě naprosto postradatelní ve smyslu systému, který funguje napříklád v tomto státě, moc se vám uleví. Nechci kázat a mluvit o prohnilosti všech struktur a napojovat se nepřímo na vaše volání o pomoc a volání především po pochopení, které prostě nemůže přijít. Filosofujte si v šeru pokoje o mnoha věcech. Pijte víno a sněte o opuštěném ostrově či srubu někde na pomyslném konci tohoto světa. Milujte své tělo stejně jako milujete tělo toho s kým se milujete. Nezatahujte rolety, když ten koho milujete uvidí jizvu, kterou máte na břiše. Upřímnost a naprostá otevřenost je to nejvíc přitažlivější, co znám. Jak pravil Nietzsche, nebo to byl jeho učitel Schopenhauer: Ten kdo se bojí tmy, má co skrývat a není upřímný. Nebojte se nahoty či úmyslu. Nejsem z žádný sekty a ani jsem do žádné nikdy nepřišla a nepřijdu. Uznávám náboženství jako únik a vysvobození z bezradnosti. Mýlím se? A to je možné. Stejně jako je možné, že to jak vnímáme svět, jak vidíme věci kolem je ve skutečnosti vlastně jinak. Ale to vy jistě víte, takže má to cenu? Napište pozitivně, ze sebe, neschovávejte se chvíli za své úvahy o věcech, o kterých za pět let budete přesvědčeni, že byly totálně zbytečné. Děkuju. Budu vděčná za reakci kohokoli a jakoukoli. Pa Martina

---