Kráska z Reeperbahnu

Poprvé za hranicemi ! Závory na celnici byly nahoře. Bez potupné předcelní prohlídky cestujících, jestli nevyváží náhodou zatajené devízy. 

Německo, země zaslíbená, těšící se na mé těžce vydělané penízky, tak dlouho šetřené, bylo přede mnou. Byl to úžasný pocit ze svobody.

Naše Karosa zamíří i do Hamburku, oznámil nám průvodce, a tam se pánové můžou porozhlédnout po nejznámější ulici lásky. K nákupům, že ano, dodal, a otočil se s potutelným úsměvem k přítomným ženám v autobuse.

Hamburk.

Procházel jsem se s hubou otevřenou po dlažbě Reeperbahnu a zíral na tu nabídku v prosklených výlohách. Ostýchal jsem se, nevěděl jak začít hovor z důvodu mé neznalosti němčiny a omezení finančním limitem. Náhle jsem ji uviděl. Vypadala přesně jako ta na těch fotkách v časopisu, který mi ukazoval soused. Skutečností ji předčila. Byla mnohem lepší. Ty tvary, ta její barva. Pane jo, no to je kus. Ta toho bude umět!

Stačil mi první pohled na ni a věděl jsem že bude, ne, že musí být má. A ať si o mně doma každý říká co chce, no a co, že i ty naše jsou k světu? A že o ně mají u nás zájem cizinci? No tak ať mají! Tohle byla jiná třída! Za ni jsem ochoten ty peníze dát.

Vstoupil jsem odhodlaně dovnitř a snažil se madam za dveřmi vysvětlit o kterou mám zájem a aby to pochopila, zatáhl jsem ji k výloze. Prstem jsem na ni ukázal a dal jasně najevo, ano, právě ta se mi líbí ze všech nejvíc, ano, tu chci, to je ta za kterou rád zaplatím.

Ja ja, kývala madam hlavou, kauf also gut, dort cvaj litr, frštenzí? Ukazovala na ni. Rychle si přepočítala peníze, které jsem dal na pult a pak už byla jen a jen moje, ta kráska z výlohy.

Kdybych jí rozumněl, co mi k ní  a o ní všechno povídala! Pochopil jsem, že s ní budu dlouho dlouho spokojený, no to bych si prosil, madam , za ty prachy co jsem zacáloval. Možná mi říkala, že by mi ji vhodně naaranžovala, možná zabalila já nevím do čeho, ale venku bylo fajne počasí, tak nevím na co se zdržovat. No to víš, že já budu platit za jakýsi dort v nějaké cukrárně či kde pro ni a za dva litry. Tůdle nůdle! Popadl jsem ji jak nejlépe jsem to uměl a šel s ní na hotel, kde jsme měli zamluvenou jednu noc.

Soused, když mě s ní spatřil, tak jen pochvalně hvízdl fiúúúúú, tož kamaráde, ta vypadá dobře. Poděkoval jsem a odešel s ní na pokoj. Ještě že jsem si zamluvil jednolůžkový, budu mít klid, nikdo mě nebude rušit hlavně chrápáním. Byl jsem tak po té procházce utahaný, že jsem hned po sprše usnul a ani jsem si nepustil v hotelové televizi nabízený porno film. Než jsem zavřel oči, podíval jsem se na ni, neříkala nic, byla jak němá, tak krasavice zavři svoje oči a spi také, zítra je také den.

Po snídani jsme nasedli do autobusu a jeli zpět do Čech. Lidi se na mě dívali divně, to jo, moc divně, když jsem si ji posadil vedle sebe jen tak, jak jsem ji koupil ve výloze. Byla to však nová doba, noový svět, i my jsme byli otevřeni k novým věcem, poznatkům, co se včera nesmělo, dnes mohl každý, jen mít na to peníze, a tak si každý přivezl ze světa co chtěl. Třeba i cizokrajnou holku.

Doma však přišlo po čtrnácti dnech mé rozčarování. V kuchyni se vyjímala, uměla toho dost, ale přišel jsem na to, že mě bude stát nemalé peníze.

Možná mi to ta německá madam říkala, ale domluvte se s Němcem, když německy neumíte. Měla v sobě spalující sílu, žár, ale vyžadovala za to ten litr nebo dva, to mi madam řekla a co, klidně to řeknu, že i ty její vložky přišly každý měsíc na hodně peněz. 

Díval jsem se na ni, ona na mne a bylo ticho. Rozhodoval jsem se, mám-li si ji nechat, nebo se jí nějakým způsobem zbavit. Můžu ji nabídnout známému, je hezká, má perfektní stav, ale já na takovou krasavici bohužel nemám, přecenil jsem se, odmítám do ní cpát pořád prachy.

A tak jsem vytáhl z dolní skříňky starou pánev a fungl novou německou fritézu dal místo ní. A ty dva litry oleje mi vystačí na půl roku, vzpomněl jsem si na madam, to mi věřte nebo nevěřte.