Domov 8.díl

Domov osmý díl

Sasuke se párkrát otočil a už ztratil pojem o tom kudy se sem dostal a jakou uličkou pokračovat dál. Poblíž nikoho nezahlédl tak se ani nemohl zeptat kde je a nebo jak se dostane k nejbližšímu taxíku, který by ho odvezl domů, protože se začínal bát o Naruta, jestli  pořádku dorazil. Zdálo se mu, že se pohybuje v začarovaném labyrintu a nemůže najít cestu ven. Ještě, že si v nemocnici odpočinul, jinak by nebyl schopný udělat, už ani jeden krok. Zamířil směrem k jednomu baru, kterému svítil nápis už z dálky a myslel si, že se tam bude moct něčeho napít a tak se zeptat na cestu. Došel blíž a konečně si mohl přečíst název. Bar U motorkářů. Moc se mu to nezdálo a dokonce v podvědomí cítil, že by se k téhle budově neměl přiblížit, ale nic jiného mu nezbývalo a tak ušel posledních pár kroků. Venku před vchodem stálo snad dvacet motorek a vedle nich ještě několik motokár a čtyřkolek. Sasuke se odhodlal vejít dovnitř a když za sebou zavíral dveře hudba v lokále okamžitě utichla a každý upíral pohled na nového příchozího, který stál ve dveřích. Sasuke si prohlížel muže a ženy, kteří seděli na barových stoličkách. Byli většinou v kožených bundách a se řetězy kolem rukou a krku, Sasuke došel opatrně k baru a na každého se mračil jak bůh pomsty, takže se nikdo neodvážil na něj byť jen sáhnout natož Sasukeho oslovit. Hned se barmana zeptal, kde to vlastně je, ale ten mlčel, pak si uvědomil, že informace nikdy nedostane zadarmo a podával mu docela velkou bankovku, aby si brzo vzpomněl.

Už se díval snad v každé uličce, kterou znal, ale Sasuke nebyl k nalezení. Dobře si pamatoval co se mu stalo, když se jednoho večera toulal sám v parku a nerad na to vzpomínal. Ještě štěstí, že si Kakashi ničeho nevšiml, protože kolem něj vždycky jen prolítl ven a modřiny brzo zmizeli a naražená ruka se hojila taky dobře. Tenkrát měl u sebe kapesné na celý měsíc a protože jim odmítl dát kapesné dobrovolně zbili ho a stejně mu sebrali vše. Pomalu, už nevěděl kam se ještě podívat a síly na hledáni ubývali, nohy měl skoro z kamene a sem tam se zmohl na popoběhnutí, jinak byl absolutně vyčerpaný, jen kapky potu se zrcadlily na oroseném čele a puls se pomalu srovnával do normálu, protože šel pomalou chůzí.

Ještě zbývala jedna ulice, ale pochyboval, že by tam Sasuke šel a navíc, že by se odvážil vejít do pochybného baru, kde se uzavírali nelegální sázky a hrál poker. Každý normální člověk by se tomuto místu vyhnul, ale byla to jeho poslední naděje. Cestou potkal nějakého výrostka asi v jeho věku a tak mu popsal Sasukeho a zeptal se, jestli ho tady náhodou nezahlédl. Nečekal, že se s ním dá do řeči, ale spletl se. „Tak toho jsem zahlédl před chvilkou, jak vchází do baru na rohu ulice, jestli to teda byl on.“ Naruto stál na místě jako přikovaný a třeštil na kluka oči, v kterých byl vidět děs a starost.

Barman se zakřenil na podávanou bankovku a už po ní šahal špinavou rukou, ale Sasuke ucukl, dobře si uvědomoval, že by mu nemusel říct nic a tak se znovu zeptal. „Nejdřív mi řekni kde to jsem a jak se dostanu do Zahradní ulice?“ Jeden obtloustlí motorkář se naklonil k Sasukemu a řekl. „Nic mu nedávej a pojď si radši zahrát poker.“ Lákal Sasukeho do pasti, ale ten nad tím mávnul rukou a zíral na barmana, který se začínal ošívat pod nemilosrdným pohledem v kterém zahlédl vraždu. „Jste v Zelinské ulici a do Zahradní je to pěkná štreka, ale taxíkem tam budete do půl hodiny.“ Vylítla z barmana odpověď a tak mu Sasuke hodil bankovku na pult a rychle vypadl ven, než se tam něco semele. Vytáhl z kapsy mobil a zavolal si taxi službu. Měl štěstí, že si ráno dobil baterii jinak by byl mobil vybitý a on by trčel kdo ví kde. Poodešel dál od baru a čekal, až taxík dorazí. Někoho zahlédl, jak běží směrem k němu a už z dálky poznal blonďatou kštici, která povívala ve větru. Naruto se k němu přibližoval a už z dálky bylo vidět, že se mu nic nestalo a na jeho obličeji se rozjasňoval úsměv. Sasuke už na něj chtěl zavolat, ale najednou viděl, že Naruta někdo stáhl do postraní tmavé uličky a to se mu vůbec nelíbilo.