Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŘíkejte si třeba pstruzi
Autor
lopl
člověk z Moskvy si koupil špendlík
jen jeden a nebyl to Moskvan
probodl jím knedlík (jeho máma bývala mouchou co tančila za pár eur u nevestavěných benzínových pump)
neměl sestru, teď jen špendlík
byl cestovatel a hledal mravence
co by prodal a koupil tašku Mařence
pak by si dali vodku a schovali se do kredence
úplně bez vosku
- - Z vizí kazící svůj plynulý přechod do horizontu -
Ty! Žehličko na vlasy. Odejdi a nekaž
Oblohy a plno světa krás
Žízeň kyselinou jako každý nehas
Jsi idiotská!
Tranzistoriní vybledlá cesta která se táhla snad přes celou planetu začala ztrácet svůj původní tvar. A tak, aby ji neochotně zachránili i ti, kterým byla ukradená, postavili most. Ze všech zubů vlastní zlatý most, který se třpytil, jen když svítilo slunce. Nehoblovali ho ani neleštili. Byl dlouhý jako právě setnutá sekvoje. Vstup na něj měli povoleni všichni pracovníci, dělníci, dvořané, kteří lezli do prdele císaři, císař, císařovi bratranci s jeho synem, jeho žena a Číňan, ovšem náhodně vzatý. Nebylo jich mnoho neboť sehnat řádně placenou práci jako byla tato se nedařilo často. Bylo to asi jako vánoce. Ano to je přesné, neboť vánoce jsou taktéž jednou do roka. Však oni byli vychytralí. Napadlo je udělat si vánoce víckrát do roka. Pár let to fungovalo, než přešli na starý systém. Však pyšní byli na svůj most. Úctu chovali i k té cestě, která se tam táhle, vždyť nebýt cesty a toho, že se začala kazit, nikdy by ho nepostavili. Mysleli že když začnou ochočovat veverky a dávat je do zoo v přemrštěném množství, zvýší se počet návštěvníku, kteří budou nosit deštníky skoro pokaždé, když bude pršet. Jo a taky že budou solit nesmírné prachy za suvenýry. Ptáte se, kdo že postavil tu cestu…. Hm… stála tu tak dlouho, že si nikdo nepamatoval, kdo ji vlastně postavil, a jaký měl důvod. A jaký důvod měla ta cesta. A ten most. Aby po ní jezdily auta? Aby hřála u srdce každého kolemjdoucího, který spatří její velkou genialitu, které se říká jaksi příhodně Apolon? Možná, ale to nemohl být důvod, kterého se zde všichni bádali. Oni se totiž báli pochopit tak, jak se bojí pochopit každý. Prostě si řekli : Tak, je to na hovno. A šli zas dál. A co z toho vyplývá? Ano, přesně tak.
Figurína měří asi metr sto padesát
Můžeme se jen dohadovat
A prát
Pamatuj, že jednou přijde den
kdy budeš malovat pokoj
- - Však nevíš jakou barvou –
Nehneš ani brvou a budeš boháč
Druzí za tebe vydřou práci a tobě potečou prachy
Přeji ti, abys shnil, abys umřel na ploché nohy
Aby z tebe olízal všechnu kůži tvůj vlastní papoušek
Abys uklouznul na suchém betonu
Aby se ti všichni smáli, jak zpíváš
Aby tví bratři nevěděli, kdo jim volá
Aby tvůj dům obrostl řídkým mechem, který by do celého domu za svitu slunce pouštěl zelené světlo, a za svitu měsíce velmi podivně zelené světlo
Aby tví spolupracovníci věděli, s kým mají tu čest
A že máš jedno oko
Zalijí tě vlastním hnisem
Postaví tvou sochu s cizím penisem
Oblejou ti sako slizem
A hodí tvé ego na zem
Jistě jak ti patří
Cizí plány lehce zmaří
Ví že hloupí jsou staří
A hlupáci po zemi kráčí
(Tvá pyramida je podlomená, blbečku)
Copak to nevidíš?!
Čí hnůj sklidíš
Bejvalka tvoje hnije s jiným
Podlehneš představám plynným
Býval si špičkovým chemikem
Ale vždycky ses chtěl stát vědcem
Ze tvých úst plyne
Plynule a stále mile
Mějte se tam v nebi skvěle
Jděte všichni do prdele!
Zrázu skála jako hrom
Neviditelná budoucnost
Plodí námořníky
Kteří se čím dál víc podobají matkám
Řádově stojí na souši s kokosy v rukou -tajemství…… idiotská něhnutá ani brvou, blbečku