.rozdíly mezi námi.

Hráli jsme Dixit. Petr vybral jednu z karet a řekl: Majkl.

Majkl je mrtvý, pomyslel jsem si, vybral kartu a dal ji Petrovi. Tipovali jsme, netrefil jsem se. Na Petrově obrázku byl muž s cylindrem stoupající po schodech vzhůru. Podobný výjev měl Michal na parte.

Ten den jsem tě vyzvedl u nemocnice. Pršelo. Měl jsem pocit, že mě tvá přítomnost uceluje.

"Seš si nějakej jistej."

Napadlo mě, že máš strach, když držím volant jen levačkou. Přiložil jsem na něj i druhou ruku.

Michal už několik dnů umíral. Jeli jsme se rozloučit. Zaparkoval jsem naproti domu, vystoupil z auta, slabost v nohách.

Zuzana otevřela dveře. Řekla, že Michal před několika minutami umřel. Chtěl jsem ho vidět, ty ne. Napadlo mě, že staneme-li před konečností přítele, třeba na chvíli přemostíme rozdílnost našich povah, nahlédneme se v opravdovosti.

Přistihl jsem se ve fascinaci. Michalovou smrtí vše zesyrovělo. Jeho rodiče, vyčerpaní a utrápení. Zuzana, vykupující se zpochybňováním skutečnosti a znovu vracející k pravdě. Michalovo tělo, které chtělo být viděno.

Stála jsi napravo ode mě, utěšovala Zuzanu. Nějak jsi tam nepatřila.

Rozdíly mezi námi.

"Čekáte tedy, že podzim vám ji vžene do náruče," řekl terapeut.

"Asi ano." Podzim mi ji vžene do náruče.

Tehdy jsem si neuvědomoval, že rozdílnost povah sám nikdy nepřemostím. Spoléhal jsem na čas.

Jako bych si ustlal u okna a čekal, až začnou padat první listy. Abych mohl začít žít.

Je podzim. Pod sněhem, před mrazem. Jsi mrtvě-živá. Michal ožívá z karet.

Za mraky tuším slunce. Osvětluje místo u mých nohou.

Svět se roztichl. Jak pomalu teď našlapuji ke smrti.