DŽARDA A TVRDÍK

„Tak my jdeme. Nedělejte tu žádnej bordel,“ loučila se paní Tvrdíková ve dveřích.

„Abysme zase nemuseli volat policajti,“ přidal se starý Tvrdík se šibalským mrknutím.

„Jasně,“ odpověděl Tvrdík.

Džardovi byla mluva Tvrdíkova otce proti srsti. Vysloužilý dělník ve fabrice prostě opovrhoval akuzativem.

Džarda přesto statečně odpověděl: „Hovno.“ 

Za ty dvě hodiny, které měli teď s Tvrdíkem pro sebe, to rozhodně stálo.

„Máš?“

Džarda zrudnul a rychlým pohybem vyskládal obsah igelitky na kuchyňský stůl.

Obstaral všechno. A teď už se nemohl dočkat.

„A ty?“

Tvdík přikývl a rozrušením smetl za stolu talíř. Úklid jim zabral několik minut. Teprve pak mohli začít s vařením.

„Už?“

„Musí to půl hodiny odstát.“

„Tak mezitím připravíme to ostatní.“

Džarda byl sice o patnáct let starší než Tvrdík, ale věkový rozdíl jim vůbec nevadil. Před rodiči Džarda přátelství s Tvrdíkem tajil. Jistě by ho nařkli z buzerantsví.

Tvrdík konečně začal rolovat. Džarda rozestavil malé nádobky na stůl a naplnil je tmavou tekutinou.

„Dáš si do toho wasábi, Tvrdíku?“

Tvrdík nervózně přikývl a hůlkou si přisunul první rolku kalifornského sushi.

Džarda labužnicky přivřel oči. Chtělo by to ještě nějakou japonskou hudbu...

Místo hudby cvakl v zámku klíč.

Džarda s Tvrdíkem poplašeně vyskočili ze židlí a unisono zastrčili talíře s usvědčujícím materiálem pod stůl.

Tvrdík narychlo otevřel plechovku od piva a trochu nalil do popelníku.

Džarda, aby zamaskoval usvědčující vůni rýže, rychle zapálil pohotovostní joint.

„Tak co, hoši, neděláte tu moc bordel, co?“

Starý Tvrdík sáhl do šuplíku pro Sparty a spiklenecky mrkl na syna s Džardou.

„Přece je nebudu kupovat v hospodě, víš kolik tam za to chtěj...“

„Hovno,“ přisvědčil Džarda.

„Tak hoši, jen ať na vás zas nemusím volat policajti,“rozloučil se znovu. Byl na kluka hrdý. Správnej chlap. A ten Džarda je taky bezva drsňák. Těm jen tak do držky nikdo nedá.

„Dobrý?“

Džarda ještě chvíli větral odporný kouř marihuanové cigarety. Brzy přestali kašlat a vrátili se k hůlkám.

„Příště bysme mohli zkusit třeba čínu,“ navrhl nesměle Tvrdík.